V Americe se budou střílet bizoni zdarma, loterie má 45 000 zájemců. Jaká jsou pravidla?

Víc než 45 000 lidí se přihlásilo do loterie, s jejíž pomocí federální správa amerických parků (NPS) vybírá dvanáct lovců, kteří dostanou unikátní příležitost zastřelit divoce žijícího bizona na severním okraji národního parku poblíž Velkého kaňonu (Grand Canyon). Důvodem ojedinělé akce je rostoucí populace až 900 kg vážících zvířat, kteří pošlapávají archeologická naleziště a znečišťují vodní zdroje.

Dobrovolníci měli na přihlášení do loterie 48 hodin, během nichž dorazilo 45 000 přihlášek. Asi 15 procent přihlášených pochází z Arizony, kde se park nachází, třetina jich je z Texasu, Kalifornie, Utahu nebo Colorada. Úřady teď vylosují 25 jmen. Unikátního odstřelu plánovaného na letošní podzim se pak zúčastní prvních 12 zájemců, kteří navíc musí doložit zkušenosti z lovu a schopnost ovládat střelné zbraně.

Jako na Divokém západě

Vybraní šťastlivci se o svém zařazení do lovecké skupiny dozvědí do 17. května, kromě loveckého vzrušení je ale čeká i poměrně namáhavá práce. V parku se nebudou moci pohybovat v motorových vozidlech a k odtažení mrtvého bizona nebudou moci použít ani domácí zvířata. Zastřelené bizony musí přímo na místě vyvrhnout jen s pomocí svého podpůrného týmu, jehož členy si sami zvolí. Lov jim také může zkomplikovat sníh, který v některých částech parku ležících v nadmořské výšce kolem 2 500 metrů přichází poměrně brzo.

Správci parku zdůrazňují, že se nejedná o běžný lov, který je na území národních parků zakázán. Bizony je možné v Arizoně lovit, ale jen mimo území parků. Povolenka ovšem vyjde na 5 400 dolarů (asi 116 000 korun) a úřady každému lovci povolují ulovit za život jen jediného bizona. Kusy odstřelené v rámci chystané akce se dobrovolníkům do jejich lovecké historie nezapočítají.

200 bizonů je tak akorát

Správa parku neplánuje snížit počet bizonů nijak drasticky – každý z vylosovaných šťastlivců dostane povolení odstřelit jen jediné zvíře, které si následně bude moci ponechat. Správci odhadují, že se v parku nyní pohybuje 300 až 500 bizonů, jejich počet přitom chtějí postupem času zredukovat na 200. Kromě odstřelu již delší dobu pracují i na přesunech zvířat, a to buď do jiných částí volné přírody, nebo na farmy.

Podle archeologa Matta Malleryho, který se do loterie přihlásil, je zredukování počtu bizonů v parku potřeba k udržení rovnováhy v tamním ekosystému a využití dobrovolníků je pro úřady levným způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout. „Je to potřeba udělat kvůli údržbě,“ řekl listu The Guardian. „A když už to bude někdo dělat, tak to klidně mohu být já.“

Bizoni a indiáni

Na velkých pláních od Kanady po Nové Mexiko se v nejlepších dobách potulovaly desítky milionů bizonů, na nichž záviselo přežití mnoha indiánských kmenů včetně Siouxů, kteří v červnu 1876 uštědřili americké armádě u Little Big Hornu krvavou porážku. Armáda si propojení bizonů a indiánů dobře uvědomovala, a proto po ostudné porážce vyzývala lovce z Východu, aby jeli na Západ, a poskytovala jim bydlení, ochranu a střelivo.

Muži přivábení armádní nabídkou a možností vydělat si až 700 dolarů denně pak masakrovali celá bizoní stáda s cílem indiány vyhladovět. Vyprávělo se, že jeden bílý lovec zabil za sezonu třeba pět tisíc bizonů. Lov se rozšiřoval a železniční společnosti začaly podporovat vyhubení bizonů pořádáním „lovů z vlaku“, kdy lovci stříleli zvířata přímo z jedoucího vlaku. Do roku 1877 se snížila populace bizonů, kdysi odhadovaná až na šedesát milionů kusů, na méně než 2 000 zvířat.