Lidé jsou pruhovaní jako zebry. Pruhy jsou ale (většinou) neviditelné

Lidé jsou pruhovaní jako zebry - Obrázek 2

Pokud na zvířatech jako zebry obdivujete jejich nádherné pruhy, máme pro vás dobrou zprávu – i my, lidé, máme velmi podobné pruhy.

Na těle každého člověka jsou linie, za normálních okolností neviditelné. U každého mají stejný tvar: pruhy připomínající tvary, jaké známe od zvířat jako tygři. Jmenují se Blaschkovy linie a dodnes jsou nevysvětlenou záhadou.

Blaschkovy linie jsou na našem těle zcela ojedinělým útvarem a tvoří vlastní samostatnou soustavu – jejich tvar nemá vztah k nervové, cévní ani svalové soustavě. Vypadají opravdu jako tygří pruhy: jsou umístěné horizontálně podél těla, občas se vlní a také připomínají tvary několika písmen. Na lidské hrudi tvoří tvar podobný písmenu U nebo V, na bocích se zase vlní do tvaru písmene S.

Objevil je na počátku 20. století německý lékař Alfred Blaschko; vlastně náhodou, když studoval některé zvláštní pohlavní choroby. Právě při nich se normálně neviděné pruhy zvýrazní tak, že jsou na těle jasně vidět. Se skromností sobě vlastní pojmenoval lékař tyto pruhy Blaschkovy linie.

Studoval tento fenomén asi na 140 pacientech; s velkou trpělivostí zanášel pruhy pozorované na nemocných na krejčovské figuríny. Dokázal tak popsat celou jejich soustavu. Dokonce přišel i s hypotézou o jejich původu: mělo by se jednat o relikt záhybů z doby embryonálního stadia.

Podívejte se, jak mohou Blaschkovy linie vypadat:

Existuje několik kožních chorob a poruch, které kopírují tvary Blaschkových linií. Viditelné jsou tyto pruhy také u mozaicismu a chimérismu. V tomto případě jde o nesmírně zajímavou situaci, kdy se v potomkovi spojí různé genetické linie a na jeho těle je to pak vidět. Nejčastěji se to stává dětem, které mají jednoho rodiče s bílou a druhého s tmavou barvou pokožky. Někdy se to projeví tmavými a světlými pruhy, které kopírují právě Blaschkovy linie…

Na Blaschkovy linie se v průběhu 20. století téměř zapomnělo. Do povědomí odborné veřejnosti se dostaly až v 80. letech 20. století. Tehdy je v polozapomenuté studii připomněl americký vědec R. Jackson, ale zatím se ještě nepodařilo úplně vysvětlit jejich původ ani smysl.

Text: RD