Nezvládnuté přistání zabilo 21 lidí. Vyšetřování odhalilo zákeřný psychologický jev

Dopravní letoun Boeing 737-400 se 133 pasažéry na palubě letěl 7. března 2007 v časných ranních hodinách z mezinárodního letiště v Soekarno-Hatta na mezinárodní letiště v Jogdžakartě. Letadlo pilotoval zkušený kapitán Muhammad Marwoto Komar, jako první důstojník mu sekundoval Gagam Saman Rohmana. Let plynul bez potíží, nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco stát.

Nebezpečná rychlost

Když se letadlo blížilo k cíli, připravilo letiště dráhu tak, aby pilot mohl přistát podle vizuálně naváděného přistávání. Aniž by to však někomu řekl a získal pro to od letiště povolení, rozhodl se Komar přistát pomocí ILS, tedy na základě elektronického přístrojového přistávacího systému. Ten poskytuje přesné informace o okamžité poloze letadla k referenční trajektorii vytvořené majáky pomocí směrového rádiového signálu. Jakkoli je ale systém přesný, je potřeba, aby o kapitánově rozhodnutí věděla přistávací věž, a mohla tak připravit jiné podmínky přistání.

Protože se tak nestalo, Komarovo letadlo přistávalo v rozporu s tím, jak byla připravena dráha, a stroj se tak blížil k zemi příliš rychle. Komar se snažil letadlo srovnat, tím ale zvyšoval rychlost. Nejvyšší rychlost při přistávání je 463 km/h, jak se ale Komar snažil letoun srovnat, rychlost tento limit překročila. Komar přesto věřil, že situaci zvládne a s letadlem přistane, a nařídil Rohmanovi, aby vysunul klapky na 15 stupňů. Rohmana nicméně viděl, že s letadlem přistát nelze, tím spíš, že se rozezněla výstraha nebezpečného přiblížení.

Podezřelé chování

Rohmana klapky vysunul jen na 5 stupňů. Kapitánovi, jenž opakovaně požadoval 15 stupňů, o tom ale neřekl. Letadlo přitom zrychlilo na 543 km/h. Výstraha stále varovala před katastrofou, ale Komar pokračoval v přistávacím manévru. Čím dál nervóznější Rohmana začal na kapitána křičet, aby nepřistával a místo toho prostor obletěl. K jeho ještě většímu rozčilení se ale Komar několikrát zeptal, zda jsou přípravy pro přistání hotové. Komar nedbal na výstrahu či prvního důstojníka a sveřepě naváděl stroj k přistání. Stalo se tak nevyhnutelné, jak uvidíte v pořadu Letecké katastrofy: Nové důkazy na Prima Zoom.

Čtěte také: Vánoční zázrak: Juliane před půl stoletím jako jediná přežila pád letadla do džungle

Letadlo škrtlo o zem, přeletělo přistávací dráhu a prorazilo plot. Mířilo přímo do rýžového pole, kde se mu utrhla křídla a roztrhla palivová nádrž. Palivo se vznítilo a lidé začali prchat ven. Na místo dojeli hasiči, ale kvůli terénu nemohli s vozy blíž, takže letadlo hasili vodou z velké dálky. V letadle zemřelo 21 lidí.

Příliš silná fixace

Vyšetřovatelé, kteří vycházeli ze záznamů černé skříňky, se pokusili najít pro kapitánovo podivné chování vysvětlení. Podle všeho se Komar stal obětí fixace, psychologického jevu a obranného mechanismu proti stresové situaci. Ten spočívá ve lpění na jednom postupu, a to i přesto, že se ukazuje jako chybný. Komar, který se takto „zafixoval“ na přistávací rutinu, ustrnul v představě, že přistání zvládne, a jeho mozek zkrátka vypnul všechny okolní varovné signály. Kapitán Komar ale nebyl jediný, kdo svým chováním vyšetřovatele zaskočil.

Samotný Rohmana udělal v situaci několik chyb, počínaje tím, že neinformoval kapitána o svém vlastním rozhodnutí ohledně klapek. Zároveň mu bylo jasné, že kapitán vede letadlo do záhuby, a správně by měl v tom okamžiku převzít kontrolu nad řízením. To však neudělal. Vyšetřovatelé se tedy zaměřili na výcvik pilotů společnosti Garuda. Nemile je překvapilo, že společnost neprověřuje reakce pilotů na podobné situace. Kapitán Komar byl obviněn ze zabití z nedbalosti a odsouzen na dva roky vězení. Při odvolání se ale podařilo rozsudek zvrátit.

Zdroje: Admiral Cloudberg / Simple Flying