Týrání, bití i prostituce. Duševně choré děti v léčebně nelidsky trpěly, stovky jich zemřely
Je to paradox. Forest Haven znamená „lesní útočiště“. V ústavu s takto mírumilovným názvem se ovšem odehrávala zvěrstva.
Ústav se ve městě Laurel v americkém státě Maryland otevíral v roce 1925. Tehdy to byla výkladní skříň pokroku v léčbě duševně i tělesně handicapovaných dětí, které zde měly dostat kvalitní péči. V rozlehlém areálu se nacházelo asi třicet budov. Bylo tu kino, tělocvična, kaple, nemocnice, škola i farma, kde se klienti měli učit pracovním dovednostem, které by jim v budoucnu pomohly sehnat zaměstnání, například v zemědělství. Při společných činnostech měli profitovat z pocitu sounáležitosti.
Mohlo by vás také zajímat: Zemřeš, řekli mu. David našel lék za pár stovek a obelstil smrt, teď zachraňuje životy druhým
Prvních pár desítek let to tak i bylo, byť reálně šlo spíš o to odklidit postižené děti z veřejného života a schovat je před zraky spořádaných občanů. Jednu dobu zde žilo přes tisíc duševně chorých a fyzicky postižených dětí.
Bití a zneužívání
V roce 1954 byl v Pensylvánii zatčen muž, který byl obviněn z obchodu s bílým masem, protože jednu chovankyni ústavu využil k prostituci. Vypadalo to jako ojedinělý incident, který nenaznačoval, že by v léčebně mělo být něco špatně.
Atmosféra začala houstnout v 60. letech, kdy vysychaly zdroje financování a bylo potřeba přistoupit k drastickým škrtům. To se pochopitelně projevilo na úrovni služeb. Chyběli zaměstnanci a místo těch zkušených nastoupili levnější, nekvalifikovaní pracovníci. Nebylo v silách personálu věnovat všem pacientům dostatečnou pozornost, natož je správně léčit. Proměňovalo se i složení klientely. Dostávali se sem pacienti, se kterými si jinde nevěděli rady. Často ani netrpěli psychickou poruchou, byli to třeba epileptici nebo dyslektici. A přišlo sem i pár zdravých dětí ze zrušeného sirotčince.
Přečtěte si také: Americký exorcista popsal hororové zážitky, ročně dostává tisíce žádostí o pomoc
Objevovala se první úmrtí, zpočátku v důsledku nehod. V roce 1961 byl zaznamenán případ, kdy sedmnáctiletý Afroameričan po rvačce skončil v cele, kde zůstal bez dozoru. V té době tam prasklo potrubí s vroucí vodou a chlapec v důsledku opaření zemřel.
Situace v ústavu se postupně vyostřovala a frustrované sestry a zřízenci si na bezbranných klientech vybíjeli vztek. Bili je, psychicky týrali a sexuálně zneužívali. Kvůli drsnému zacházení a zanedbání péče narůstal počet úmrtí pacientů. Aby se na to nepřišlo, mrtví se pohřbívali v neoznačených masových hrobech na nedalekém poli. Zemřely jich stovky, jejich ostatky odkrývala eroze půdy.
Modřiny a chybějící zuby
Objevily se i další problémy. Ministerstvo spravedlnosti začalo monitorovat počet úmrtí na aspirační pneumonii – zánět plic v důsledku vdechnutí žaludečního obsahu, způsobený nesprávnou a nedostatečnou výživou. Nezkušený personál krmil pacienty vleže, aniž by tušil, že pak nemohou polykat a dusí se. Podle jedné zprávy dokonce na některých klientech probíhaly pochybné lékařské experimenty.
V 70. letech prosakovaly na veřejnost od bývalých chovanců zprávy o špatném stavu služeb a zneužívání. Mluvili o bití holemi, opasky a baseballovými pálkami. Rodiče hospitalizovaných dětí si všímali modřin nebo chybějících zubů.
Článek, který v té době vyšel v deníku The Washington Post, zmiňoval, že asi 400 klientů sem nepatří a zařízení v mnoha případech přispívá k prohlubování jejich duševního postižení. Deníku se se svou otřesnou zkušeností svěřil také starosta Vincent Gray, tehdejší šéf Ministerstva sociálních služeb Washingtonu D.C., který viděl, jak nahé chovance vyvádí personál ven, aby je ostříkal hadicemi. „To místo bylo nelidské,“ uvedl Gray
Vyšlo také najevo, že tu jedna z klientek zůstala zavřená téměř 45 let. Měla jen slabší psychické postižení, manžel se jí ale chtěl zbavit a dětem řekl, že je maminka opustila.
Zbloudilé duše
Nepřekvapí, že na základě četných stížností a trestních oznámení se musel Forest Haven v říjnu 1991 uzavřít, areál ústavu od té doby pustne a zarůstá vegetací.
Milovníci paranormálních jevů jsou přesvědčeni, že zde stále přebývají duše mučených pacientů. Ti, kdo mají odvahu se sem vydat, vyprávějí o zjeveních i o chladných rukou, které se návštěvníků dotýkají. A také o nelidském křiku a sténání, jež se ozývají ve zdech léčebny, jež měla být nadějí pro stovky nemocných, místo toho se ale stala jedním z nejhorších příkladů institucionálního zneužívání v historii Spojených států amerických. V místě, kterému se říká Zahrada věčného odpočinku, dnes pamětní žulová deska připomíná jména těch, jejichž život zde skončil. Je jich tu zapsáno 389.
Zdroj: US Ghost Adventures, Abandoned America
Video, které jste mohli minout: Hitlerova tajná základna v Atlantiku skrývá mnoho tajemství. Nacisté v ní mohli provádět operace
Alena Gurin Stará
redaktorka FTV Prima, COOL & ZOOM
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
