Která úsečka je delší? Tahle záhada nás překvapuje už více než 100 let
Některé optické klamy nás nepřestávají fascinovat. Přestože víme, že obě úsečky na obrázku jsou stejně dlouhé, ani toto vědomí nám nepomáhá. Jak je to možné? Věda dodnes tápe.
Znáte jeden z nejslavnějších optických klamů všech dob? Tyhle dvě banální čárky s různými šipkami na konci se poprvé představily světu už v roce 1889 prostřednictvím německého sociologa Franze Carla Müller-Lyera. Právě od něj se odvozuje i jméno, jež na první pohled evokuje účast hned dvou mužů (Müller-Lyerova iluze), ale to je jen další klam, kterých mají tyhle jednoduché čárky v rukávu hned několik.
Geometrie v optických klamech
Opakovaně totiž bylo dokázáno, že lidé vidí úsečku s „otevřenými“ konci (tedy s čárkami směřujícími ven) jako delší nežli druhou. Samy o sobě jsou však samozřejmě stejně dlouhé. takových optických klamů je celá řada – jsou postaveny na tom, že člověk špatně odhadne (obvykle totožnou) délku střední části obrázku kvůli rozptylujícímu okolí. Tato skupina optických iluzí se někdy také nazývá „geometrické optické klamy“.
V původní verzi se jednalo o dvě úsečky, které můžete vidět na obrázku nahoře. Časem se k nim přidala i ta třetí, spodní, jelikož chybné vnímání naprosté většiny lidí fascinovalo psychology i další odborníky. Přestože se tak nejeví, vážně jsou všechny tři úsečky úplně stejně dlouhé!
Neznámé vysvětlení
Na přírodní národy však tento klam nepůsobí zdaleka tak silně, což vedlo k hypotéze takzvaného „tesařského světa“ – jsme obklopeni úspornými urbanistickými tvary a pravými úhly, což značně zkresluje naše vnímání. Oproti tomu ale například Zuluové žijící na jihu Afriky a bydlící v domech s kruhovým půdorysem tomuto klamu nepodléhají a správně označí obě úsečky za stejně dlouhé.
Tyto výsledky se napříč 20. stoletím ještě mnohokrát opakovaly a různé skupiny vědců přicházely na to, že evropské a americké vzorky lidí jsou k podlehnutí této iluzi mnohem náchylnější nežli domorodci z různých kontinentů. V tomto duchu byly provedeny i experimenty zkoumající příslušníky jedné kultury (obvykle v Africe), v níž se mísí jak domorodé kmeny, tak i moderní městští lidé. A, světe div se, zde se žádné rozdíly neukázaly, což vedlo k předpokladu, že příslušníci některých společností (především v jižnějších oblastech s obyvatelstvem tmavší pleti i očí) mají vyšší pigmentaci v sítnici, jež jim umožňuje tento klam doslova prokouknout.
Text: MS