Korea chystá s pomocí USA novou stíhačku. Kladivo na ruské a čínské stroje?

Jihokorejská stíhačka KFX - Obrázek 1

O pořízení nejmodernějších bojových letounů páté generace už vážně uvažují i státy, které nemůžeme počítat mezi nejsilnější velmoci. Není tedy divu, že na nových strojích kategorie stealth pracují například v Japonsku či Koreji.

Právě Jižní Korea v posledních letech výrazně zbrojí a mimo jiné obměňuje výzbroj svého vojenského letectva. Důkazem jsou desítky nových strojů F-15 těch nejnovějších verzí nakoupených ve Spojených státech a také nedávno podepsané dohody o spolupráci na vývoji bojového letounu páté generace. Projekt korejského stealth stroje je znám už pár let pod kódovým označením KF-X či IF-X. Jižní Korea totiž během následujících několika let bude muset vyřadit desítky obstarožních letounů F-4 Phantom a F-5 Tiger II, takže stála před rozhodnutím, čím je nahradit. Přednost dostal vývoj vlastního stroje před nákupem techniky v zahraničí.

Američané pomůžou, ale to nejlepší neposkytnou

Staré phantomy a tigery by mělo nahradit 120 strojů nové generace, v druhé fázi by pak měly další kusy nahradit i typ F-16, taktéž zavedený v korejském letectvu. Proto už před lety korejská vláda určila prostřednictvím smluv za hlavního strůjce nového bojového letounu největšího korejského producenta letecké techniky firmu Korea Aerospace Industries (KAI). Jenže zcela racionálně v Koreji došli k závěru, že sami takto rozsáhlý a nákladný projekt nemusejí dotáhnout v rozumném čase a za odpovídající částku ke zdárnému konci. Proto KAI hledala zahraničního partnera. Začátkem minulého roku volba padla na americkou zbrojovku Lockheed Martin, s níž pak před několika týdny KAI podepsala příslušnou smlouvu. Tím byla nastartována další, a dá se říci i hlavní fáze vývoje stroje KF-X.

Mohlo se tak stát jen díky souhlasu americké vlády, protože Lockheed Martin poskytne korejským partnerům přes dvě desítky nejnovějších technologických know-how. A právě to byl po nějaký čas kámen úrazu. Původní dohoda zněla, že Lockheed Martin poskytne korejské straně 25 klíčových technologických prvků, ovšem v září minulého roku americké úřady vývoz některých z nich zakázaly. Šlo o radar s plošnou fázovou anténou a elektronickým snímáním (AESA), pasivní infračervený vyhledávací a zaměřovací systém, elektrooptický zaměřovací systém a také frekvenční radarový rušič, které jsou běžnou výbavou nejnovějších amerických bojových letounů.

Nakonec došlo ke kompromisu. Korejská strana zmiňované technologické celky nedostane, ale Lockheed Martin se bude moci účastnit stavby nového letounu a pomůže i s vývojem korejských systémů, které nahradí ony neposkytnuté ze strany americké vlády. Nicméně to bude znamenat zpoždění v celém programu KF-X. Ovšem firmě KAI se podařilo získat ještě dalšího partnera v podobě indonéské vlády. Ta o projekt KF-X projevila zájem už v roce 2010, ovšem smlouva o konkrétním zapojení Indonésie byla podepsána až v listopadu minulého roku.

Podle ní se indonéská vláda bude podílet na vývoji a stavbě konečné podoby KF-X ve výši 20 procent nákladů, zakázky dostanou i indonéské firmy, dalšími 20 procenty pak přispěje už zmiňovaná zbrojovka Lockheed Martin. Od ní by v průběhu dalších let měla Korea nakoupit několik desítek strojů F-35. Zatím je tedy jisté, že Korea odebere 120 letounů KF-X a Indonésie 80, šéfové KAI však odhadují, že poptávka po nových letounech ve světě přinese zakázky až na 600 strojů KF-X. Korejské letectvo by mělo své první stroje dostat v roce 2026.

Dlouhá cesta k definitivní podobě

Začátky projektu KF-X sahají až do roku 2001, kdy jeho zahájení oznámil sám tehdejší prezident Kim Dae-Jung. Ačkoliv byl letoun od začátku zamýšlen jako náhrada za F-4 a F-5, mustrem se stal typ F-16. Nový letoun tak má mít o 50 procent delší dolet a o 34 procent delší životnost draku, než je tomu právě u F-16. Má být také jakousi levnější alternativou za americký F-35, ovšem s výkony překonávajícími evropské typy Typhoon, Rafale nebo Gripen. Mohlo by se zdát, že korejské plány byly a jsou přehnané. Ovšem firma KAI už má letité zkušenosti se stavbou proudových vojenských letadel, čehož je důkazem pokročilý cvičný a lehký bojový stroj FA-50 Golden Eagle. Ten v současnosti ve své kategorii představuje naprostou světovou špičku.

Nicméně dlouho nebylo jasné, jakou vlastně sériový stroj vzešlý z programu KF-X dostane podobu. Návrhy a koncepční přístupy měly na starosti dvě vládní organizace – vývojová agentura pro obranu a úřad pro vyzbrojování. Vzniklo několik variant stroje, jedno i dvoumotorová klasická koncepce s ocasními plochami na zádi, i kachní koncepce s řídícími plochami před křídlem. Vojenské letectvo a vývojová agentura pro obranu preferovaly dvoumotorový letoun kvůli lepším výkonům a vyšší nosnosti, naopak úřad pro vyzbrojování prosazoval jednomotorovou podobu pro nižší cenu, jednodušší konstrukci a tudíž i lepší exportní šance na světových trzích.

Nakonec padla volba na dvoumotorovou koncepci, ovšem stále ještě není rozhodnuto, zda půjde o letoun klasického uspořádání či „kachnu“. Zdá se však, první jmenovaný se nakonec dostane do sériové výroby. Nicméně korejské úřady schválily poněkud nezvyklý způsob postupného zavádění letounu do výzbroje. Je rozdělen do tří fází, přičemž v první z nich letouny označené jako Block 1 budou vlastně letouny „čtyřapůlté“ generace. Budou disponovat některými prvky stealth a moderní avionikou, ovšem výzbroj ponesou na vnějších závěsnících a budou se řadit po bok dnešních F/A-18E/F Super Hornet nebo Eurofighter Typhoon. Teprve stroje Block 2 dostanou vnitřní zbraňové šachty a pokročilé elektronické systémy, ale až letouny Block 3 budou plnohodnotnými příslušníky páté generace bojových letounů, jako jsou americké typy F-22, F-35, čínské J-20, J-31 či ruský T-50.