Smrt z oblohy: děsivá statistika útoků amerických dronů
Kolik lidí už zabily drony? Víc, než tušíte...
Z tichého nebe se ozval svištivý zvuk, který se během vteřiny proměnil v mohutnou ohnivou explozi. Záblesk a oblaka prachu zahalily roztrhané mrtvoly, která ještě před chvílí byly živými bojovníky. Dron, respektive jeho tisíce kilometry vzdálený operátor si může připsat další zářez na pomyslné pažbě a svět je o několik vyznavačů militantního islámu chudší. Kolik už mají drony na vědomí životů? Víme to.
Historie bezpilotního zabíjení, tedy smrti z oblohy, je poměrně dlouhá. Už od první světové války, kdy byly nasazeni letečtí bombometčíci se psalo o „nefér“ způsobu vedení války, během kterého umírali nevinní civilisté. Stejnou rétoriku používala Británie v průběhu bezpilotního bombardování německými V-1 (Fieseler Fi-103 – malý bezpilotní letoun s pulzačním motorem), Sověti vyvinuli Lavočkinův Ла-17Р a Tu-123 Jastreb a na našem území byly nasazeny sovětské stroje VR-3 Rejs. Dálkově řízené, přesné raketové ostřelování je jeho kritiky považováno za „odlidštěné“ a zbabělé.
Anonymní zabijáci
Nevidíte svého nepřítele umírat, nedíváte se mu do očí jako při útoku na bodáky. Operátor sedící v klimatizované místnosti neriskuje nic než svou kariéru v případě nějaké chyby. Přes všechny kritiky mají bojové drony všechny moderní armády světa. Nejnověji si své vlastní, s poetickým názvem Božský orel, vyvinula Čína. Bezpilotní letouny mají Izraelci a není tajemstvím, že je na svých zahraničních misích používá i armáda ČR. Zatím jen k monitorovacím, nikoli střeleckým účelům (jde o typy WASP AE III a RQ-11 Raven).
V současné době USA nevedou žádnou „oficiální válku“. Válka proti terorismu musí být z podstaty „neoficiální“, stejně tak jako terorismus samotný. Brání tak hodnoty euroatlantické civilizace, výdobytky demokracie i křesťanské hodnoty. A to i pomocí „nekřesťanského“ zabíjení na dálku, neboť všude ve světě platí, že účel světí prostředky. Hellfire neboli pekelný oheň je název střely odpalované z amerických dronů. Její použití nese své smrtelné ovoce v podobě zabitých bojovníků Talibanu a nověji Islámského státu. Bezpilotní RQ-1 Predator s rozpětím křídel 14, 8 m a doletem 740 km dokáže být ve vzduchu nepřetržitě i více než 24 hodin. Pokud nese zbraně, doba letu se zkrátí, ale v každém případě svůj cíl sleduje do poslední vteřiny. Proto se radikálně snížily počty civilních obětí.
Ale i přes veškerou přesnost a ověřování, jak pomocí prostředků elektronické špionáže, tak agentů na zemi, se zcela vyhnout civilním obětem nelze. Jak toto tvrzení vypadá v reálných číslech? Podle The Bureau of Investigative Journalism provedly v letech 2004–2015 drony jen v Pákistánu 420 útoků s celkovým počtem 2471–3983 zabitých, což je na spodní hranici odhadu více než 8 mrtvých na jeden útok. Z toho bylo 423–965 civilistů včetně 172–207 dětí. Vypadá to děsivě, ale útoky probíhají nejen na silnicích při přepravě teroristů, ale i v městské zástavbě. Je potřeba vzít v úvahu, že se ani při veškeré elektronické převaze nedají teroristé sledovat on-line, jak to občas předvádějí hollywoodské filmy. Jiným operačním územím dronů je Jemen.
Za rok 2014 provedly USA 33 útoků včetně nepotvrzených (nepřiznaných?) s celkovým počtem 127–192 obětí. Kolik z nich bylo civilistů? Odhady hovoří o 7–31 lidech včetně 1–3 dětí. Somálsko, země s výcvikovými teroristickými tábory, se stalo v rozmezí let 2007–2015 terčem 15–19 útoků s počtem obětí až 108 lidí z nichž bylo maximálně 5 civilistů a žádné dětí. S klasickými zbraněmi by se takové zabijácké „dokonalosti“ dosáhnout nedalo. V naprosté většině jde o útoky řízené CIA a nikoliv složkami americké armády.
Otec droní války
První útok bezpilotního letadla v moderním slova smyslu autorizoval v roce 2004 prezident George Bush ml. Ona prezidentská autorizace je důležitá po celou dobu, ať už to bylo v celkem 51 útocích za dobu Bushova mandátu, nebo teď za v době prezidentování Baracka Obamy. To proto, že jak už bylo výše uvedeno, nejde o přísně vojenské (armádní) akce, ale o práci tajné služby. The Bureau of Investigative Journalism na svým stránkách uvádí, že v letech 2004–2013 měli operátoři dronů na svědomí smrt celkem 3000–4000 osob. Z toho jde o zhruba 800–1170 civilistů (včetně cca 200 dětí). Je to hodně, nebo málo? Kolik obětí by bylo při zapojení „obyčejných“, tedy neřízených střel a bomb? Je ospravedlnitelný útok s cílem zabít nepřítele na cizím území bez toho, aniž by byla dané zemi vyhlášena válka? Pojem spravedlnosti se tím poněkud zamlžuje. Ovšem na druhou stranu podřezávání, upalování a topení lidí, kteří se provinili jen tím, že nevyznávali právo šaríja, je druhou stranou stejné mince. Technický pokrok letí neuvěřitelným tempem kupředu a zbraně byly vždy na špici vývoje. Válka proti teroru je faktem, a ačkoli to může znít příliš egoisticky, buďme rádi, že se nevede na našem území.
Text: Topi Pigula, Foto: U.S. Air Force photo/Lt Col Leslie Prat