Co je opravdovým klíčem ke spokojenosti? Vědci z Harvardu zkoumají štěstí už 80 let

Většina publikovaných studií si vystačí s několika měsíci práce, nanejvýš pár lety. Takzvané longitudinální výzkumy, které sledují vybraný jev po delší dobu, jsou samozřejmě o poznání náročnější. Přesto se občas objeví studie pokrývající třeba dvě či tři dekády vědecké práce. Vždy se jedná o velmi zajímavá zjištění, neboť takto rozsáhlé vědecké snahy bývají poměrně vzácné. Harvardským odborníkům se však podařilo něco neskutečného – výzkum zabývající se životním štěstím se jim daří udržovat víc než těžko představitelných 80 let.

Životní spokojenost napříč dekádami

Odborníci na lidské zdraví z americké Harvard Medical School v roce 1938 rozhodně nepočítali s tím, že se jim podaří postavit základy jednoho z nejdéle probíhajících výzkumů v dějinách. Zpočátku vybrali několik stovek dobrovolníků jednak z řad bostonské chudiny, dále i z harvardských absolventů. Tato druhá skupina je historicky obzvláště zajímavá, neboť zahrnovala i prezidenta Johna F. Kennedyho, editora deníku Washington Post Bena Bradleeho (který byl zpodobněn třeba ve filmech Všichni prezidentovi muži či Akta Pentagon: Skrytá válka) a řadu dalších, velmi úspěšných lidí.

Vzorek zpočátku obsahoval pouze muže, jelikož tou dobou ještě ženy na univerzitě nebyly. To se však časem změnilo a navíc se výzkum rozšířil i na děti a manželky původních dobrovolníků. Aktuální velikost vzorku tak už jde do tisíců. U všech lidí byl (a je) průběžně sledován zdravotní stav, socioekonomická situace, životní spokojenost, kariérní i soukromé vrcholy a pády.

Štěstí díky lásce

Psychiatr Robert Waldinger, který má již řadu let výzkum na starosti, shrnul dosavadní výsledky do jednoho klíčového doporučení: zdravé vztahy jsou zcela zásadní pro dlouhý a spokojený život. Peníze, sláva, inteligence, geny, životní úspěchy – to vše je ve srovnání s dobrými vztahy s blízkými lidmi jasně vedlejší; aspoň co se týče dlouhověkosti a životní spokojenosti. A platí to i opačně – samota je v pokročilém věku stejným nebezpečím jako alkoholismus či kouření. A asi vás nepřekvapí, že spokojené vztahy a dostatečné obklopení druhými lidmi souvisí i s výrazně pomalejším zhoršováním kognitivních funkcí; lidem ve společnosti to prostě myslí o poznání lépe.

Dílčích výsledků je samozřejmě spousta a další budou pokračovat, jelikož Waldinger má v plánu ve výzkumu pokračovat i pro další generace. Ty budou přínosné především díky vyrovnanějšímu vzorku, neboť začátek výzkumu pouze s mužskou populací je pro současné ženy jen složitě vztažitelný. Avšak vedle sledování toho, jak se proměnil přístup k životním otázkám i vědeckým metodám napříč dekádami, zůstává především velmi sympatické poselství: láska a přátelství jsou pro spokojený život klíčové.