Když si učitelé kupují studenty: jak snadno se necháme uplatit?
Zajímavý experiment ukázal, že jsme ještě prodejnější, než jsme si mysleli! A to i ve vztahu učitel–žák, kde by se podobné věci rozhodně dít neměly. Jak malý úplatek nám stačí?
Především na vysokých školách po celém světě se stalo standardem, že na konci semestru přichází čas zpětné vazby. Probíhá evaluace různých kurzů a pro jednou se role obrací – a studenti hodnotí své učitele. Ať už se jedná o přístup vyučujícího, či hodnotu předaných informací, na výsledcích tohoto hodnocení leckdy záleží budoucnost pedagoga, a tak se jedná o důležitou součást systému vzdělávání. Na středních školách je něco takového poněkud obtížnější, poněvadž představa rozdováděných puberťáků, kteří se mstí přísnému učiteli, vyhlíží až bolestně reálně. Ovšem ani na univerzitách, tedy domnělých výspách vzdělanosti, není situace zdaleka ideální.
Uplácení a hodnocení
Minulý rok se posluchači konference v dánské Kodani dočkali prezentace na první pohled úsměvného, zároveň však trochu děsivého výzkumu. Vědci z německé Univerzity Münster totiž zkoumali, jak je možné výsledky studentské evaluace ovlivnit, a jak už možná tušíte, zjistili, že je to velmi jednoduché. Na tamější lékařské fakultě totiž zahrnuli do výzkumu 118 studentů třetích ročníků, které náhodně rozdělili do několika skupin. Některé skupiny na začátku určitých předmětů obdrželi čokoládové sušenky, a to hned na čtyřech úvodních přednáškách semestru. Kontrolní skupiny se samozřejmě nedočkaly ničeho, jinak se však jednalo o ty samé předměty.
A čokoláda podle očekávání (respektive spíše obav) zabrala. Při studentském hodnocení výuky na konci semestru totiž právě ti, jež si pochutnali na sušenkách, ohodnotili kurz výrazně lépe nežli kontrolní skupina. Navíc se nespokojili s tím, že dali lepší hodnocení samotnému vyučujícímu, jenž je sladkými dobrotami zahrnul, nýbrž dokonce lépe hodnotili i jeho výukové materiály! Trocha čokolády a kolik je z ní radosti…
Vztah učitele a studenta
Autoři výzkumu však upozornili, že se v důsledku může jednat o velký problém – spokojenost studentů a kvalita výuky jsou totiž dvě různé věci, a na to by se nemělo zapomínat; obzvláště když vidíme, jak snadno lze i vysokoškoláky manipulovat. „Výsledky těchto hodnocení často slouží jako základ pro dlouhodobé rozhodování vedení fakulty, ať už se jedná o studijní plány, povýšení vyučujících a jejich reputaci, distribuci peněz z fondů, či dokonce výši platu a prodloužení smlouvy. Pokud je možné systém ovlivňovat takhle snadno, jedná se o zcela nevhodný nástroj pro měření kvality,“ brojí autoři studie. Takže co si z těchto poznatků odnést? Studenti, nenechte se opít rohlíkem, buďte spravedliví a co nejobjektivnější! No a vy, učitelé, už víte, co máte dělat…
Text: MS