Kdo kupuje stradivárky, platí miliony… za mýtus. Nejsou zase až tak dobré

„Housle starých italských mistrů jsou nyní tak drahé, že se ocitly zcela mimo finanční dostupnost drtivé většiny zájemců,“ uvedli vědci v článku, který vyšel v pondělí 8. května v odborném časopise PNAS. „Je proto velmi důležité testovat předpoklady o jejich nadřazenosti nad jinými nástroji,“ napsala v úvodu této studie Claudia Fritz, která ji vedla.

Stradivárky vznikaly v 17. a 18. století, dnes mají všechny existující exempláře houslí z této slavné dílny hodnotu milionů a někdy i desítek milionů dolarů. Experti mezi jejich mnoha výjimečnými vlastnostmi nejvíce vyzdvihují to, že pro hráče zní jejich zvuk velmi tiše, ale přitom se z nich zvuk nese v koncertních síních dále a silněji než z modernějších modelů houslí.

Aby vědci tuto hypotézu otestovali, srovnali zvuk 3 kusů stradivárek se třemi moderními houslemi. Zkoušeli to během dvou pokusů: vždy na hudebně vyspělém publiku, které vážné hudbě dobře rozumí, i na „amatérech“. První experiment se konal v 300sedadlové koncertní síni v Paříži na 55 posluchačích, druhý na 860sedadlové síni v New Yorku, kde zvuky houslí poslouchalo 82 posluchačů.

Slepý test

Na nástroje se hrálo tak, aby posluchači hudebníka neviděli – a také on měl zavázané oči, aby nebyl schopen říci, na jaký nástroj vlastně hraje. Občas hrál sólo, občas ho doprovázel orchestr. A výsledek? Překvapení, dokonce šok: „Bez ohledu na to, jaké zkušenosti měli posluchači s vážnou hudbou, upřednostňovali zvuk nových houslí před klasickými stradivárkami – a také tvrdili, že se zvuk nových houslí mnohem lépe nese koncertním sálem,“ tvrdí vědci v závěru práce.

Stradivárky. Dobré, ale překonané

Ani posluchači, ani hudebníci, kteří na housle hráli, nebyli schopní rozeznat, zda hrají na stradivárky nebo něco novějšího. „Na rozdíl od konvenčních pravd o výjimečnosti stradivárek naše práce dokládá, že umělci by udělali lépe, kdyby hráli na moderně vyrobené housle, zejména na soutěžích, pokud jsou při tom housle skryty před diváky i porotou,“ dodávají autoři. Jsou si totiž vědomi moc dobře toho, jaký efekt má na posluchače to, že je jim sděleno, že poslouchají zvuk legendárních stradivárek – funguje to podobně jako placebo u léčiv; lidská víra v jedinečnost zvuku požitek při poslechu pak výrazně zvedá…

Je nutné dodat, že dva z autorů studie předem varovali, že se nacházejí v konfliktu zájmů: jeden z nich pracuje pro společnost, která vyrábí housle, druhý je zase zaměstnaný u firmy vyrábějící struny do houslí. Tato práce není jediná svého druhu – již roku 2014 došli ke zcela stejnému závěru vědci na mnohem menším vzorku lidí. Tehdy se zjistilo na 10 profesionálních houslistech, že preferují většinou moderně vyrobené housle nad starými – opět ale jen v případě, že nevědí, o jaký výrobek se jedná. Pan Stradivari by se divil…

Text: MK