Karate? Nuda! Judo? Trapné. Podívejte se, jak vypadá senegalský zápas!

Náš kolega Honza Novák se před nedávnem vrátil ze Senegalu a už ve dveřích nám vyprávěl o tamním zvláštním národním sportu – o senegalském zápase, který je dokonce oblíbenější než fotbal. A víte, co nás všechny zajímalo nejvíc? Jestli měl odvahu se s místním zápasníkem utkat osobně. A jaký by asi byl výsledek zápasu Senegal versus Česká republika...

Takhle to na pláži v senegalském Somonu – zhruba sto kilometrů jižně od Dakaru – vypadá skoro každý podvečer. Jsou tu desítky mladých kluků a trénují. Běhají, skáčou, klikují, posilují a my bychom lajcky řekli, že se perou. To vše je ale příprava na senegalský zápas – sport, který v Senegalu dělá z chlapce muže, ale také z vesničanů obletované celebrity.

„Víte, senegalský zápas je náš národní sport. Je součástí naší tradice. Milujeme ho. Já jsem sice fotbalista, ale trénuji se zápasníky, protože jejich trénink je o hodně náročnější a komplexnější.“

Podívejte se na reportáž:

Když nepůjdeme příliš do podrobností, pravidla senegalského boje nejsou zas tak složitá. V podstatě jde o to, dostat soupeře na zem.

„Zakázaný je úder pěstí, úder ramenem, kopání a takzvaná čelovka, to znamená úder čelem. Jakmile zápasník toto pravidlo poruší, dostane žlutou kartu. Jakmile to udělá podruhé, dostane červenou kartu a je diskvalifikován. Nezbytnou součástí každého zápasníka jsou kouzelné předměty – takzvané giri-giri. Většinou to bývá kousek kůže nebo nějaká mušle, případně kost ze zvířete.“

Mistr zápasník

Pětadvacetiletý Aldou Aziz je mezi klukama na Somonu už na první pohled ten nejimpozantnější zápasník. Je obrovský – má něco málo přes dva metry, je štíhlý, svalnatý, hbitý a sympatický. „Zápasím osm let. Zápasí můj táta a zápasil i můj děda. Dědí se to z generace na generaci.“

Tento článek i video jsou reportáž z Prima SVĚTA, který vysíláme každou neděli v 9:20 na Primě.

Aldou se zúčastnil hodně mezi-vesnických zápasů. Vyhrál několik pytlů rýže, kozu a samozřejmě nějaké peníze. Nejvíc si ale cení vítězství – u nás by se řeklo – v okresním poháru. A sám navrhl, abych si to na vlastní kůži vyzkoušel. Náš v uvozovkách zápas netrval déle než dvě minuty. Po chvíli mě Aldou popadl za nohu, nadzvedl a já spadl na zem jak přezrálá hruška. Naštěstí to bylo do písku.

And The winner is SENEGAL...

Příprava je za námi. Teď se vypravíme na pořádný, regulérní turnaj. Ve vesnici Tene Tubab – což v překladu znamená bělochova studna – žije cirka sedm set lidí. Jsme tu jediní běloši. Po západu slunce začíná být v aréně živo. Jako první přicházejí zápasníci. Provádějí tu magické rituály. Polévají se kouzelnými oleji, malují tajemná znamení do písku, tancem se uvádějí do transu a modlí se ke svým ochranným amluetům giri-giri. Kolem jedenácté večer začínají první zápasy.

Zápasníci jsou rozděleni do čtyř kategorií – podle váhy, podle výšky a podle zkušeností. Bojovníci se podle pravidel musí neustále posypávat pískem. Zpocené klouzající tělo je pochopitelně pro soupeře nevýhodou.

Zápas může být rozhodnutý během okamžiku nebo může trvat i několik desítek minut. Záleží na obratnosti, pozornosti a síle zápasníka.

Zápasnické celebrity

Ti nejlepší zápasníci Senegalu jsou nejopěvovanější celebrity v zemi. Vítězství na prestižních turnajích jim může vynést v přepočtu i několik milionů korun. To se těchto zápasníků zatím netýká. Ale kdo ví. Příběhů vesnických kluků, který se vypracovali na špičku, je v Senegalu hodně.

„Hlavní cenou jsou v takovýchto turnajích většinou peníze – něco kolem padesáti dolarů. Může to být ale i koza nebo kráva. Vítěz dnešního klání získá padesát kilogramů rýže, což je docela slušná cena.“

Vítězství je sladké, ale prohra bolí. Zápasníci jsou v takovém transu, že porážku neunesou. Pláčou, vztekají se, utíkají pryč nebo jako v tomto případě naopak odmítají z arény odejít. Každopádně v senegalském zápase platí, že důležitou věcí v životě není vítězství, ale zápas samotný.