Jsou budoucností policie sebevražední roboti? Pět důvodů, proč ano!

Tragický atentát na dallaské policisty měl v pátek ráno nečekanou technologickou dohru. Policisté totiž zabarikádovaného střelce zneškodnili poté, co do jeho úkrytu vyslali dálkově ovládaného robota vybaveného výbušninou. "Sebevražedný robot" se tak v cíli odpálil podobně jako řízená střela. Zásah okamžitě vyvolal vlnu debaty řešící, do jaké míry má policie podezřelé zneškodňovat vojenskými praktikami, ale také naznačující, že éra policejních robotů je praktiky zde. Jenom bude vypadat jinak, než co předpovídali vizionáři z fikce.

Unikátní situace

Dallaská policie k úderu využila pyrotechnického robota, jinak vysílaného ironicky naopak k prohledání případných podminovaných oblastí, vybaveného plastickou trhavinou C-4. Sdělila však, že k smrtícímu zásahu bylo přistoupeno až po selhání zdlouhavého vyjednávání o kapitulaci střelce. Taktická situace prý navíc nenahrávala vyslání policejní zásahové jednotky SWAT – David Brown, šéf městské policie, přímo řekl, že důstojníci by se ocitli ve smrtelném ohrožení a zabitých by tak ještě možná přibylo. Podle Stevea Ijamese, donedávna zástupce šéfa policie ve Springfieldu v Missouri, jehož pro svůj článek zpovídal server Wired, však byla situace v Dallasu v mnoha ohledech unikátní. Podobný scénář se podle něj nebude opakovat častokrát.

Připomeňme, že při události ze 7. července zastřelil útočník, později identifikovaný jako Micah Xavier Johnson, celkem pět policistů a dalších osm zranil (k tomu zranil i dva civilisty). Stalo se tak během do té doby relativně poklidného protestu asi 800 Afroameričanů z hnutí Black Lives Matter proti nedávným dvěma zásahům, při nichž policisté zastřelili černošské podezřelé v Louisianě a Minnesotě – minimálně v případě zabitého Philandra Castile z Minnesoty přitom existuje důvodné podezření, že policista skutečně mohl zpanikařit a reagovat nepřiměřeně. Johnson, sám černošského původu, a také válečný veterán nasazený v Afghánistánu, zjevně střílel právě v reakci na napjatou situaci. Jeho útok proti policistům byl chladnokrevný a počínal si při něm jako vojenský profesionál bez slitování.

Když nakonec policie po honičce Johnsona obklíčila v garáži výškové budovy a on se odmítl vzdát, došlo na robotické vyústění. Podle Ijamese nemohli policejní odstřelovači Johnsona přímo vidět, jinak by případnou smrtící ránu vystřelili sami. Ijames dále spekuloval, že Johnson byl zabarikádovaný za něčím, co by policejní komando SWAT muselo prolomit – tedy například dveře. To by při vniknutí pomocí malých náloží nebo beranidla znamenalo vystavení týmu ohrožení před překvapivým protiútokem obklíčeného, ale motivovaného útočníka. Inovativní, skoro až kutilské vyslání sebevražedného robota, čemuž dle Ijamese mohla předcházet poslední výzva k vzdání se, bylo tedy jedinou šancí na minimalizaci obětí. Neznamená to však prý nový precedent. Situace s profesionálem ukrytým v „betonovém bunkru“ s volným rozhledem na desítky metrů (podzemní garáži) je natolik ojedinělá, že nebude mít častého opakování.

Nová éra robotů

Odborníci přesto předpokládají, že bezpečnostní složky budou na roboty spoléhat stále výrazněji. Již nyní je jejich služeb ostatně využíváno právě při nakládání s výbušninami, ale i soukromými bezpečnostními agenturami při střežení budov. Doposud však byli roboti buď zcela pasivní (narušitele nahlásili lidem) anebo maximálně vybaveni nesmrtícím zbraněmi. Vizí o budoucích robotických strážnících je vícero – jednou je například K5 Autonomous Data Machine připomínajícího R2D2 z Hvězdných válek, jenž byl jako neozbrojený systém vyvinut pro pokrytí maxima území. Taktéž Čína před dvěma roky představila vzhledově podobný koncept AnBot vybavený taserem. Do příštího roku chce své robocopy nasadit i Dubaj. Spekuluje se nejen nad verzemi pohybujícími se po zemi, ale i nad využitím poletujících quadkoptér, ať už určených k zásahu, či jen ke sledování podezřelých. Prakticky všechny blížící se systémy však mají společné to, že je stále ovládají lidští kontroloři. Umělá inteligence pro ozbrojené robostrážníky je sice v dohlednu, avšak nikdo se zřejmě neodváží ji nasadit minimálně pár dekád.

O něco snáze nasaditelný, především pro své konvertování z již existujících pyrotechnických robotů, jsou průzkumníci iRobot, kteří mají být připraveni pro případné krize i na blížící se olympiádě v Riu. Právě ti mimochodem ukazují, že možné nasazení policejních robotů zřejmě nebude vypadat jako zlomová událost – tedy jako jakýsi hypotetický den, kdy do ulic najednou najedou stovky robocopů – ale spíše jako plíživá změna, kdy budou podobně jako v Dallasu kreativně nasazováni pyrotechniční roboti či civilní drony spíše než speciálně vyvinuté mašiny. Ty si případná oddělení pořídí až po velkých zakázkách v budoucnu, inspirovaných situacemi jako byla ta v Dallasu.

Dálkově ovládané systémy však zatím nejsou s to zcela nahradit lidi a mohou maximálně pracovat po jejich boku či při výjimečné situaci – když například na jaře námořní pěchota testovala kráčející roboty z Boston Dynamics pro ozbrojené „čištění“ budov, zjistila, že mašiny jsou příliš hlučné a není na ně spolehnutí. Nasazení robota v Dallasu tedy není revolučním momentem, na jaký to v prvním okamžiku vypadá, rozhodně jde však o příznak možné budoucnosti za několik desítek let. A to jak s tím zlým, tak i dobrým – na jednu stranu policejním robotem, který má pouze zabít, na stranu druhou s ochranou životů strážníků. Svým způsobem tak na Dallas možná budou možná muset reagovat i právní regulace, ať už tyto zásahy schválí či zakážou další podobné užití robotů. Debata nad policejními roboty a s tím jdoucí militarizací bezpečnosti však každopádně započala.

Ladislav Loukota