Je výhodnější ponocovat, nebo vstávat brzy?

Sovy, nebo skřivani. Podle tohoto tradiční dělení se většina z nás dokáže přiklonit na stranu těch, kteří rádi zůstávají vzhůru do pozdních nočních hodin, nebo spíše těch, kdo jsou s ranním kuropěním okamžitě na nohou a těší se na nový den. Obě skupiny se navzájem samozřejmě nechápou, neboť těžko lze tyto dva zcela odlišné režimy kombinovat. Dokážeme však říci, který z nich je pro lidský organismus vhodnější? Věda nám zase jednou dokáže poradit.

Ponocováním k nepříjemnostem

Předčasná smrt, psychické obtíže, poruchy dýchání. To vše podle nedávného výzkumu čeká ty, kteří rádi ponocují. Takzvaný pozdní chronotyp, který preferuje zůstávat dlouho vzhůru, byl už ve starších studiích spojován s vyšším rizikem kardiovaskulárních chorob či metabolickými problémy. Zmíněný výzkum se toto poznání snažil ještě rozšířit, a to prostřednictvím dat od více než 433 tisíc lidí ve věku 38 až 73 let. A „sovy“ z toho moc dobře nevyšly – oproti „skřivanům“ vykazovaly zvýšené riziko psychických problémů, cukrovky, poruch zažívání a neurologických i dechových obtíží. To je tedy skutečně jednoznačná a docela děsivá zpráva.

Čím to však je? Problém podle všeho není ani tak v tom, že by lidské tělo bylo naprogramované na brzké vstávání, zmíněné sovy spíše narážejí na sociální prostředí, jemuž se musejí přizpůsobit. Standardní pracovní režim totiž po celém světě preferuje práci od rána do pozdního odpoledne, a tak jsou sovy nuceny podávat vysoké výkony v době, která jim není vlastní. To se projevuje především takzvaným sociálním jet lagem.

Jeho průběh zná spousta z nás – během týdne se chodí pozdě spát, kvůli práci je nutné brzy vstávat a člověk se už těší na víkend, kdy se pořádně dospí. Díky tomu nabere trochu energie, jež mu umožní v tomto cyklu pokračovat i nadále. Čím více se však tyto pomyslné nůžky mezi ideálním a reálným spánkovým rozvržením rozevírají, tím větší zdravotní problémy člověk riskuje.

Žádné umělé vstávání

Odborníci však varují, že rozhodně není rozumné se snažit vzepřít svému internímu nastavení a po celotýdenním nevyspání si nařídit budík na časnou ranní hodinu i o víkendu. Tento přístup je totiž leckdy doporučován podle logiky, že nejlepší pro naše tělo je pravidelnost. Jenže pokud je člověk unavený a dlouhodobě spánkově deprivovaný, prvním krokem by měla být redukce spánkového deficitu – a to v jakoukoli denní dobu.

Co by však mohlo sovám pomoci, je omezení množství světla ve večerních hodinách. Naše tělo na světlo reaguje velmi citlivě a jeho nedostatek nás činí unavenými. Pokud se tedy večer nevystavujeme zdrojům umělého světla (včetně televize, počítačů či displejů telefonů), rychleji se unavíme a chceme jít dříve spát. Což platí i pro sovy. Úplně nejlepší by však bylo najít si osvíceného zaměstnavatele, který lidem s tímto nastavením umožní specifický pracovní režim; ze zvýšené produktivity během odpoledne a večera by tak nakonec profitovali všichni.

Text: MS