Je rakovina civilizační choroba? Tak proč ji měl pes před 11 000 lety?
Pozoruhodný případ teď řeší vědci z Velké Británie. Možná to změní úplně pohled na rakovinu...
„Je fascinující ohlédnout se zpět v čase a rekonstruovat identitu starověkého psa, jehož genom je stále naživu dnes v buňkách, kterou si předávali,“ říká dr. Elizabeth Murchison pracující pro Wellcome Trust Sanger Institute a University of Cambridge. O čem to mluví?
Historie psa, respektive jeho putování na společné cestě s člověkem, je doložena z kosterních pozůstatků až do raných počátků jejich soužití. V současnosti se podařilo doložit historii psa nakaženého rakovinou hezkou řádku století proti proudu času.
Lidskými typy rakoviny se nenakazíte, byť pro ni můžete mít jisté genetické předpoklady. Jednou z velmi řídkých výjimek je právě rakovina genitálií předávaná jednotlivými psy během páření. Tehdy dochází k blízkému kontaktu nakažených míst a přenosu rakovinných buněk. Díky tomu se uchovala DNA „prvního nakaženého psa“.
Tým vědců z Velké Británie vedený dr. Elizabeth Murchison ji rozklíčoval, čímž získal obrázek, jak vlastně první nakažený pes vypadal. „Zřejmě připomínal dnešního aljašského malamuta nebo huskyho. Asi měl krátkou, rovnou srst, která byla buď šedohnědá nebo černá,“ píší autoři studie na stránkách Welcome Trust Institute. Genetická analýza už neříká, zdali první nakažený pes byl psem či fenou. Ale to je ve své podstatě jedno, neboť onemocnění se vyskytuje u obou pohlaví.
Dnes se toto onemocnění rozšířilo po celém světě. Jak se stanovil věk oné dávnověké psí rakoviny? Nese v sobě informaci o zhruba dvou milionech mutací, což je mnohem více než u rakoviny lidské, kde vědci vědí o zhruba jedné až pěti tisících mutacích. A protože se mutace dají rozložit v čase, dá se zpětně spočítat, jak dlouhý čas musel uběhnout, aby rakovina psích genitálií mohla „nasbírat“ tak obrovské množství změn. Vědci nevědí, proč rakovina vznikla, jaké konkrétní genetické podmínky nastaly, aby se buňky „zbláznily“ a začaly nekontrolovaně bujet. Zatím víme, že původně šlo o buňku imunitního systému, která se „zvrhla“. Co všechno lze z buněk „prarakoviny“ vyčíst?
Rakovina v mozku patnáctiletého chlapce
Rakovina z nečekaného úhlu
Například to, že byly vystavovány ultrafialovému záření. Zní to logicky, pokud víme, že šlo o rakovinu genitálií, jež jsou u psů chlupem nekryté. Nakažené buňky kolují i ve slinách. Běžně jsou vidět psi olizující si genitálie, což je naplno otevřená cesta k přenosu choroby. Venericky přenášená rakovina psů není jedinou, která se dá „chytit“. Své o tom vědí ďábli medvědovití (Sarcophilus harrisii), známí spíše pod zlidovělým jménem tasmánští čerti. Ti si dokážou navzájem přenést rakovinu obličeje kousnutím. A jelikož rvačky jsou jejich běžným způsobem chování, šíří se rakovina populací rychlostí blesku a ohrožuje druh jako celek. Dost možná, že tato choroba zanedlouho zmizí. Nezůstane po ní ani buňka, ani jeden ďábel.
Běžná rakovina zahyne spolu s tělem, v němž bují. Rakovina psích genitálií zmizí, podobně jako u ďáblů medvědovitých, až s posledním nakaženým psem. Takže jistou „nesmrtenost“ jí přisoudit můžeme. Alespoň za posledních 11 000 let.
Text: Topi Pigula