Je Avatar nejlepší vědecký film všech dob?

V sobotu ve 20.15 uvidíte na Primě velkofilm Avatar. James Cameron a jeho tým si dali s přípravou velkolepého trikového filmu spoustu práce: přípravy trvaly tři roky, zatímco samotné natáčení jen 4 měsíce. Ve snímku je skryté obrovské množství detailů, jichž si asi nevšimnete – ale také spousta vědeckých objevů a předpovědí.

Exoskeletony pro boj i mír. Ale hlavně pro boj

Ve filmu: Vojáci, kteří dobývají měsíc Pandora, bojují v jakýchsi robotických oblecích. Něco podobného se objevilo už ve slavných Vetřelcích, ale tam byly tyto obleky určené primárně pro práci s nákladem na kosmických lodích. Využité pro válku jste je mohli vidět i ve třetím dílu Matrixu. V Avatarovi tyto ocelové vnější kostry vojákům dávají větší sílu, což jim umožňuje používat silnější zbraně – například 30mm rotační kulomety. Exoskeltony nazývané ve filmu Armored Personnel Unit kopírují pohyby svého pilota, jak hned na začátku filmu jeden z vojáků názorně předvede.

Jazyk Navi byl vytvořen lingvistou Paulem Frommerem, kterého si James Cameron najal, aby vytvořil úplně nový jazyk, který se bude snadno vyslovovat hercům a nebude podobný žádnému existujícímu jazyku. Frommer pro film vymyslel zhruba 500 slov. A co reálný svět: Americká armáda už s těmito posilujícími obleky řadu let experimentuje. Soukromé firmy, které pro ni pracují, už několik prototypů vytvořily – a některé fungují až překvapivě dobře. Zřejmě nejlepší zatím vyvinula společnost Raytheon; jmenuje se XOS.

Váží jen 80 kilogramů, ale téměř zdvojnásobuje sílu vojáka. Armáda si od něj slibuje především schopnost nosit těžší náklady a rychleji nabíjet děla. Má ovšem (zatím) zásadní problém: musí být připojený do elektrické zástrčky, v poli je tedy vojákům na nic. O těchto exoskeletonech jsme už psali delší materiál. Najdete ho TADY.

Alfa Centauri: hvězda plná života

Ve filmu: Většina diváků si díky fantastické podívané ani nestačí všimnout, že se film neodehrává na planetě, ale na měsíci. Ten obíhá kolem plynného obra jménem Polyfémus, který zase krouží kolem hvězdy Alfa Centauri A.

A co reálný svět: Alfa Centauri je jedna ze tří hvězd, které tvoří útvar, jemuž říkáme Alfa Centauri. Od Země se nachází pouhých 4,37 světelných let – je to tedy náš nejbližší hvězdný soused. Pokud se lidstvo dostane z naší sluneční soustavy, bude to tedy zřejmě právě tato hvězda, ke které se vydáme nejdříve.

V čem je film Avatar tak výjimečnou podívanou? ČTĚTE!

Vloni v lednu se tým vědců z univerzity v Yale pokusil najít u této hvězdy nějaké exoplanety. Experiment vyloučil, že by se kolem ní pohybovala planeta podobná Polyfémovi – takže o Pandoře můžeme dál jen snít. Ale zjistil něco jiného, a možná dokonce mnohem zajímavějšího: podle Debry Fischerová, která pokus vedla, je velmi pravděpodobné, že se poblíž Alfa Centauri nacházejí planety podobné Zemi! A pokud nějaká existuje, tak díky povaze trojhvězdí se taková planeta nejspíš vyskytuje v tzv. Goldilockově zóně – tedy v prostoru, kde může vznikat život.

Cesta ke hvězdám – raketa dlouhá jako 6 Titaniků

Ve filmu: Na problém, jak se vlastně ze Země na Alfu Centauri hlavní hrdina dostal, se ve filmu narazí jen krátce. Cesta mu trvala šest let, které prospal v hibernaci – umělém spánku. Kosmická loď, kterou cestoval, měla fúzní pohon a dosahovala s ním rychlosti asi 7/10 rychlosti světla.

A co reálný svět: Ani tohle není žádná fantasmagorie. "V podstatě je to realita," řekl nedávno Anthony Pancotti ze společnosti zabývající se vývojem vesmírných pohonů MSNW. "K fúzi dochází ve Slunci a také v našich laboratořích." Vyvinout rychlejší pohon je jedním z hlavních cílů amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA), který chce dostat lidi do blízkosti rudé planety v polovině třicátých let.

K fúzi dochází při sloučení atomových jader, přičemž se uvolní velké množství energie. Slunce a další hvězdy tuto energii přeměňují na světlo (elektromagnetické záření). Tento jev, tedy fúze, také dává nesmírnou destruktivní sílu vodíkovým bombám.

Cameron používal při natáčení speciální kameru, se kterou se dalo zamířit kamkoliv na zelené plátno a herec viděl alespoň přibližně to, co uvidí později divák, tedy prostředí, ve kterém se momentálně nachází. Herci si tak dovedli lépe představit některé scény a záběry, i když hráli před plátnem. Fúzní raketový pohon, na němž Pancottiho tým pracuje, by využíval plazma vytvořené s využitím deuteria a tritia, což jsou těžké izotopy vodíku. "Normální" vodík nemá žádné neutrony, deuterium jeden a tritium dva. Bubliny tohoto plazmatu, uzavřené v kovových kapslích, by se vstřikovaly do komory, v nichž by magnetické pole způsobilo kolaps kapslí, čímž by bubliny byly na okamžik stlačeny do fúzního stavu. Energie uvolněná fúzní reakcí by vypařila a ionizovala kov. Ionizované částice by pak trysky urychlovaly ven z lodi, čímž by vznikl tah.

Energii potřebnou na palubě kosmické lodi pro spuštění celého procesu by generovaly solární panely.

Život v těle jiného tvora: je to blíž, než si myslíte

Ve filmu: Na Pandoře panují podmínky, které jsou pro lidi smrtící. Navíc jsou místní domorodci nazývaní Na'vi vůči lidským těžařům nepřátelští. A tak lidé vytvoří genetické hybridy, napůl lidi, napůl Na'vi, aby Pandoru prozkoumávali a navazovali přátelské kontakty s domorodci. Do těchto těl se pak promítá vědomí speciálně připravených „operátorů“ – mezi něž patří i hlavní hrdina celého filmu.

A co reálný svět: Asi se vám zdá, že tohle je největší šílenost filmu. Omyl. Propojit mozek s jiným mozkem nebo dokonce strojem – to je cíl mnoha vědců celého světa. Jeden z nejprestižnějších projektů, který se snaží tento sen naplnit, se jmenuje Walk Again Project. „Co jste viděli ve filmu Avatar, je až nečekaně podobné našim experimentům,“ řekl Miguel Nicolelis, jenž na něm pracuje. Místo třímetrových modrých koček však chtějí využít umělá těla – něco jako výše popsané exoskeletony.

Měly by pomáhat postiženým, kteří přišli o schopnost chodit; vědci se o to snaží s pomoci technologie nazvané BMI neboli brain-machine interface. Jak to funguje? Ve zkratce: postižený posílá robotovi pokyny jen impulzy vysílanými jeho mozkem. Zatím se experimentuje jen na opicích, ale vědci doufají, že jednou přejdou i na lidi.