Jak by vypadala srážka Země s černou dírou? Tady jsou 3 nejpravděpodobnější scénáře!

Černá díra s kvasarem Zdroj: NASA

Jak by vypadala smrt Země, kdyby se někde v jejím okolí otevřela černá díra? Nebo bychom ji, nedejbože, nějakým omylem vytvořili na Zemi?

Ve vesmíru bychom našli jen málo objektů, které vzrušují lidskou fantazii tolik jako černé díry. Supermasivní singularity, které pohltí vše, co se k nim dostane, místo, kde přestávají platit běžné zákony vesmíru – objekty, které mají sílu ničit samotný prostor a dost možná i čas…

Dokážete si představit, jak by vypadala kolize naší rodné Země a nějaké černé díry? Vědci o těchto scénářích pochopitelně uvažují. Naposledy se nad tím zamyslel profesor Kevin Pimbletis v článku na webu The Conversation. Čtenáře překvapil už jen tím, že přiznal, že vlastně nikdo neví, jak by taková srážka vypadala. Vědci se ovšem shodují na tom, že nejpravděpodobnější jsou tři možné scénáře:

1) Špagetifikace: Pokud se nějaké hmotné těleso dostatečně blízko černé díře, začne se protahovat – vědci tomu říkají sice komickým, ale právě proto výstižným odborným termínem „špagetifikace“. Je to způsobeno tím, že gravitační síly černé díry silněji působí na tu část tělesa, které je k ní blíže – těleso se pak natahuje, inu jako ta špageta… U člověka, který by padal do černé díry nohama napřed, by to vypadalo tak, že nohy by se protahovaly více než hlava. Největší problém by byly ruce – protože nejsou v centru trupu, natahovaly by se do stran. Země by se v tomto scénáři protáhla a pak by se vlivem gravitačních sil rozpadla. Zbytky by do sebe pohltila černá díra…

Rozepsal se o tom i slavný fyzik Leonard Susskind ze Stanfordu. Jak vlastně takový pád do černé díry může vypadat? „Nejdřív nic necítíte. Jako když plavete k Niagarským vodopádům – nejprve se nic neděje,“ popisuje fyzik. Ale potom překročíte moment, kdy už nejste schopní překonat odpor proudu – a nenávratně míříte k pádu do propasti. Skoro stejné je to v případě černé díry.

„V ten moment už jste vlastně mrtví – neexistuje způsob, jak odpor gravitačního tahu překonat,“ vysvětluje Susskind. A teprve v tenhle okamžik to začíná být opravdu zajímavé. Gravitace černé díry je totiž tak silná, že nohy přitahuje silněji než hlavu – tedy v případě, že padáte nohama napřed…

„Je to jako středověké mučení – dobře známý skřipec… Skoro jako něco ze Hry o trůny,“ popisuje to jiný fyzik, Joe Polchinski.

2) Radiační smrt: Druhá možnost počítá s tím, že množství uvolňované radiace by Zemi vypařilo mnohem dříve, než by se dostala k horizontu černé díry. Z dálky by to byla zřejmě docela oslnivá podívaná – poslední velký ohňostroj planety Země…

3) Holozemě: v některých exotičtějších teoriích se pracuje s možností, že informace o Zemi by po vstupu za horizont černé díry nezanikla – existovala by dále „uvnitř“ černé díry jako jakási forma hologramu. S touto teorií přišel poprvé dr. Samir Mathur z univerzity v Ohiu. Podle něj se vše, co se propadne do černé díry, stane jakousi virtuální kopií sama sebe, Černá díra je v jeho představách spíše jakou alternativní dimenzí než tou „drtičkou odpadu“, za niž ji považuje většina fyziků.

Čtvrtou teorií, kterou ale dáváme stranou, je poněkud optimistická hypotéza, která říká, že Zemi černá díra nikdy pohltit nemůže. A to z toho prostého důvodu, že černé díry vlastně vůbec neexistují. Laura Mersini-Houghtonová z University of North Carolina vydala studii zveřejněnou na webu ArXiv a v časopise Physics Letters B. V ní tvrdí, že problém černých děr vyřešila originálním způsobem: myslí si, že prokázala jejich neexistenci. A dále tvrdí: při kolapsu hvězdy se z ní uvolní tolik radiace, že není možné, aby černá díra tímto způsobem vznikla. Vědkyně věří, že její matematický popis kolapsu hvězdy je přesný a především dokáže sloučit doposud neslučitelné poznatky teorie relativity a kvantové teorie. To zatím fyzici za uplynulých 50 let nedokázali.

Vědcům, kteří už se s touto prací mohli seznámit, sice připadá řešení Mersini-Houghtonové velmi zajímavé, ale už se objevily i docela zásadní námitky. Uvidíme, jak se to celé vyvine… Každopádně podobných teoretických konstruktů, které se pokoušely vysvětlit vesmír bez černých děr, už tu bylo víc – a zatím se neukázaly jako funkční.