Jak vlastně funguje ironie? Vědci vysvětlují jeden z nejzáhadnějích mozkových pochodů

"Ty máš ale pěkně uklizený pokojíček, radost se na něj podívat." Můžete ještě dodat: "Drahoušku!" Právě jste navštívili brloh, v němž nocuje váš dospívající potomek, a tváří v tvář tomu, co se podobá městské skládce, jste použili sarkasmus. Potomek nijak nereaguje. Jestliže vaše dítko nepochopilo kousavou ironii vašich slov, jestliže mu není jasné, že jste ve skutečnosti chtěli říci pravý opak, tedy "tvůj pokoj je hnusný brloh, když si pomyslím, co mě to stálo sil, abych tě vychoval", je to možná proto, že jste mu nemluvili... do toho správného ucha.

Tato skutečnost vyplývá z toho, že některé poznávací funkce nejsou v mozkových hemisférách rovnoměrně rozděleny. Předpokládá se, že pravá hemisféra je více zapojena do chápání jemných odstínů jazyka a že hraje klíčovou roli při rozhodování o tom, jaký je smysl víceznačného slova, při chápání hry se slovy nebo metafory.

Tým amerických vědců vyšel z této myšlenky a z principu, že pravá část mozku je přímo napojena na levé ucho, zatímco levá hemisféra zase na pravé ucho. Vědci chtěli určit, zda se této schopnosti využívá i pro jemné zpracování sarkasmu - kdy je třeba vyřešit konflikt mezi slovy, která jsou pronesena, a způsobem, jak jsou řečena - mezi slovy a tónem.

Vědci provedli na několika desítkách mladých lidí s dobrým sluchem pokus, jehož výsledky publikoval časopis Laterality. Test se uskutečnil pomocí techniky dichotického poslechu, kdy obě uši přijímají každé jiné poselství. To umožňuje zjistit, která strana mozku informaci zpracovává, píše francouzský deník Le Monde.

Ženský hlas pronášel tutéž větu, ale různými tóny. Můžeme říci: "Jaký pěkný den" takovým tónem, že je ve skutečnosti jasné, že padají trakaře, anebo upřímným tónem, kdy můžeme zajásat, že se můžeme vydat na Mont Blanc v šortkách a tričku, anebo zcela neutrálně, jako by hovořil robot.

Dvě z těchto tří verzí byly "vyslány" do uší účastníků pokusu, jejichž mozek snímal elektroencefalograf (EEG). Ten sledoval vlnu N400, která signalizuje, že mozek zjistil nenáležitost lingvistického původu, tedy rozdílnost mezi významem slov a tónem, jakým byla pronesena. Test zahrnoval 12 vět ve třech variantách, které byly několikrát zopakovány všemi možnými tóny, a přitom se měnilo ucho, do něhož byly pronášeny. EEG ukázal, že pravá hemisféra reagovala na sarkasmus více než levá. Na tom není téměř nic zvláštního, protože kromě rozlišování smyslu slov je tato hemisféra citlivější na jejich melodii.

Abychom se tedy vrátili k našemu teenagerovi: nenamáhejte se s tím, že mu budete mluvit do levého ucha, abyste mu zopakovali ironickou poznámku. V tomto věku slova rodičů, která jdou do jednoho ucha, jdou druhým ven, aniž by prošla mozkem.

ČTK