Jak peníze mění svět? Jak se jim povedlo vydobýt si nad námi moc takřka absolutní?

Jak je to se štěstím a penězi? Na to se Martina Kociánová v pořadu Kupředu do minulosti na ČRo2 ptala ekonomky Markéty Šichtařové.

Martina: Žijeme pod nadvládou mamonu? Jak to vidíte vy jako ekonom?

Markéta Šichtařová: Skoro bych řekla, že v posledních desetiletích skutečně čím dál tím víc. Kdysi dávno se o penězích mluvilo jako o prostředku směny, jako o nějakém uchovateli hodnoty. Ale psychologie člověka je příliš přímočará a má vždycky sklon zjednodušovat, a tak možná většina lidí udělala ve svém vlastním myšlení z peněz nikoliv prostředek, ale cíl. Takže mít na účtu spoustu peněz, nechat je tam ladem ležet, je pro hodně lidí tím ideálem.

Martina: Ale pro ekonoma je přece toto myšlení požehnáním.

Markéta Šichtařová: Ani bych neřekla. Ale v poslední době ekonomie už není tím, čím bývala před dvaceti lety. Možná za to může, že jsme někdy v období 90. let a na přelomu tisíciletí, procházeli velmi dlouhým obdobím, kdy svět nečelil žádné skutečně vážné hospodářské krizi.

A mnoho běžných lidí i ekonomů si zvyklo na ten pocit, že lidstvo nad krizemi vyzrálo, a že už umíme krize ekonomicky porazit. Samozřejmě to nebyla pravda, nicméně mnoho politiků a i ekonomů se skutečně do této role vžilo. Mysleli jsme si, že už nikdy žádná zásadní hospodářská krize nepřijde. Do našeho přemýšlení to implementovalo pocit, že krize je něco démonického, strašného, špatného.

A ačkoli v posledních staletích se krize staly normální součástí tržní ekonomiky, prostě bez toho ekonomika nemohla jít vpřed, tak my jsme teď získali dojem, že to bez toho půjde. A to bylo strašně špatně, protože od té doby se něco v ekonomice a v našich hlavách změnilo.

V posledních 20 letech to jde v ekonomice podle mého soudu od deseti k pěti. A já už mezi mladými ekonomy skoro ani nenacházím lidi, kteří přemýšlí stejným způsobem, jako se myslelo před 50 lety.

Tedy že v ekonomice by to mělo fungovat přirozeně, že by období hospodářského růstu mělo být následováno obdobím hospodářského útlumu. Že to je něco normálního, dokonce i žádoucího, protože ta krize má pro ekonomiku jakýsi očistný efekt.

Ale spíš se mezi ekonomy objevuje čím dál tím víc lidí, kteří mají vystudovány takové vědy jako Matfyz a obecně statistiku. Ti se snaží ekonomii čím dál tím víc matematizovat, což je podle mého soudu problém, protože lidské přemýšlení nejsme schopni nacpat do čísel a do rovnic.

A když se o to snažíme, tak potom pro stromy přestáváme vidět les. My vlastně přestáváme chápat, jak ekonomika funguje na základě lidského chování, a snažíme se propočítat, kolik by mělo být v oběhu peněz, snažíme se propočítat, kolik by banky měly mít peněz na účtu.

Ale tím, že tam chybí lidský a psychologický faktor, tak to přestává fungovat. A vlastně přestává fungovat centrální bankovnictví, hospodářská politika vlády, rozpočtová politika. Přestává být normální hospodařit s vyrovnaným rozpočtem. Od 90. let Česká republika prakticky pořád hospodaří se schodkovým rozpočtem. A dneska už to nikomu nepřipadne zvláštní.

A když se před pár dny ministerstvo financí vyjádřilo, že možná by letos oproti plánu víceméně náhodně mohlo být dosaženo vyrovnaného rozpočtu, tak všichni tleskali a divili se. Divili se něčemu, co by přece mělo být naprosto standardní. Vždyť česká ekonomika poměrně prudce roste, tak jak je v tom případě možné, že nepovažujeme za normální hospodařit vyrovnaně?

Martina: Řekla bych, že lidem tento stav vadí. Vadí jim stále větší dohled státu nad jejich financemi a neustále rostoucí moc bankovních a finančních institucí. Jak se to stalo, že se západní společnost posunula z časů, kdy byly finanční domy jenom jednou ze složek hospodářství země až do situace, kdy jsou státy a banky úplně prorostlé a na sobě závislé?

Markéta Šichtařová: Já bych řekla, že v Evropě tento stav je ještě o něco hlubší než v Americe. V USA ekonomika daleko více funguje přes kapitálový a akciový trh, což má sice svoje mouchy, ale v Evropě jsme na tom ještě o krok hůře, protože v Evropě bývá velice provázané státní a osobní vlastnictví.

Jak je možné, že ECB začala tisknout nekryté peníze? Kam to povede? Co dělá s ekonomikou, když jí řídí politici a matematici nikoli ekonomové? Proč by měla finanční krize přijít co nejdříve? Jak si je podobná celostní medicína se zákony ekonomiky? Proč směřujeme k orwellovskému příběhu velkého bratra? Přečtěte si celý rozhovor ekonomkou Markétou Šichtařovou na webu Českého rozhlasu