Jak funguje krvavý byznys s lovem zvířat? O jejich blaho tam opravdu nejde…

Michaela Fialová se lvem

Příznivci lovu divokých zvířat v Africe rádi tvrdí, že zabíjení vlastně globálně pomáhá. Kde je pravda? Posvítili si na to tvůrci nového dokumentu Blood lions. A ukázalo se, že všechno je jinak…

Bohatí lidé ze Západu vyrážejí lovit divoké šelmy – ve skutečnosti ale zabíjejí zmatená zvířata, která drtivou většinu života strávila v kleci a v přírodě se teprve pokoušejí zorientovat. Ano, zabíjení lvi jsou chováni v zajetí: tam jsou pořízeny jejich fotky, které pak lovecké safari posílá v katalozích lovcům. Ti si pak mohou vybrat, jaká trofej by se jim nejvíc líbila. Ceny se přitom pohybují mezi 150 000 a 1,2 miliony korun za kus.

Děje se to především v Jižní Africe, každoročně tam turisté postřílejí asi tisícovku lvů. Podle aktivisty Iana Michlera, který se ve výše zmíněném dokumentu objevuje, pocházelo z přírody jen 5 lvů, kteří byli v Jižní Africe uloveni; zbytek pochází z farem. Těchto množíren lvů určených k zabití existuje asi 200. Chris Mercer z organizace Campaign Agains Canned Hunting to označuje za tragédii: „Farmaří se teď se lvy stejně jako s kuřaty nebo ovcemi….“

Záchrana lovem?

Lví farmy se zaklínají tím, že pomáhají zachovat početní stavy lvů, aktivisté jsou z toho spíš zděšení. Pro britský MailOnline řekl Michler: „Řada těch míst je děsivých. Většina je pro veřejnost nepřístupná. Zkuste si představit 120 lvů uvězněných na malém uzavřeném místě. Lvi a tygři v klecích o rozměrech 10 x 10 metrů – co nejblíž sobě, aby se šelmy spářily.“

Péče o šelmy je podle Michlera úděsná. „Léčba lvů je extrémně drahá. A tak dokud to není nejnutnější, veterinář se k šelmě nepřivolává. Když lva nemusí živit, neživí ho…“

Je to v bibli, tak je to OK!

A co opačné názory? Daily Mail dal příležitost promluvit jednomu z lovců, který se do této zábavy zamiloval natolik, že si dokonce založil vlastní loveckou společnost. John Matins ze společnosti Discount African Hunts popisuje, proč je lov tak úžasný: „Rozumím druhé straně a jejich argumentům – ale oni se snaží zvířata polidštit. Spousta lidí mi říká, proč nelovím jen fotoaparátem – ale to přece není to stejné…“ Podle Matinse lov prospívá i zvířatům: „Když se podíváte do bible, najdete tam přece, že člověk je pastýřem stvoření…“ Zrovna tento argument je však zcela nesmyslný, a to i pro věřící křesťany: pro moderní teologii je změna člověka z „pastýře na lovce“ věcí nutnou k zamyšlení.

Například slavný český znalec bible Jan Heller napsal: “Člověk měl být od počátku podle Božího rozhodnutí pastýřem stvoření a měl rázem svého jednání, svého „pasení“, tomuto jinak neoslovitelnému stvoření dosvědčovat Boží lásku. Ale člověk své poslání pastýře zradil a stále znovu zrazuje. Z pastýře se stává lovcem, rozsévajícím smrt a žijícím na účet druhých. A tak stvoření, zbavené tím výhledu k Boží lásce, kterou mu měl člověk zpodobňovat, lká pod příkrovem marnosti, jsouc loveckou svévolí člověka odsuzováno k nesmyslné smrti. To je závažný úkol pro současnou teologii, zamyslit se nad tím, co se vlastně děje s celým stvořením, když do něho člověk, změněný z pastýře v lovce, nevnáší řád lásky a tím stíní výhled k láskyplnému Stvořiteli.“

Jak vypadá život lva před lovem?

Ale zpět od bible do Afriky. Je farmaření lvů opravdu záchranou? Výše zmínění aktivisté to popírají. Chov na farmách spíše ničí genetickou variabilitu lvů a také na ně klade nesmírné nároky. Zatímco ve volné přírodě se lvici narodí jedno mládě za dva až tři roky, na farmách se musí množit mnohem častěji, ideálně dvakrát až třikrát do roka. Pokud to samice nedokáže, jde na seznam zvířat určených k odlovení…Tento selektivní chov lvů samozřejmě zcela mění evoluci těchto zvířat, jako výhodné se prosazují znaky, které ve volné přírodě nemají smysl. Je velmi pravděpodobné, že po několika generacích takového množení budou lvi z farem pro život „venku“ už zcela nepoužitelní.

Mláďata jsou matkám odebírána brzy po narození, ideálně ve věku jen několika dní. Pak jsou k dispozici turistům, kteří se s roztomilými mláďaty mazlí… Že nátisk na člověka otupí přirozené instinkty lvů, je zcela nabíledni – ulovit lva, který pokládá člověka za přítele, je zjevně snazší než zabít lva, který se lidí bojí.

Na farmách lvi žijí asi do věku sedmi let, pak se stávají kořistí. Jsou vypuštěni do ohrazených rezervací, kde se je pak lovci pokoušejí zabít. Zvíře reálně nemá kam utéct, poněkud se tedy ztrácí jeden ze základních principů lovu: že zvíře má šanci „vyhrát“. Zvířata jsou vypouštěna „do přírody“ buď tři měsíce před lovem anebo jen pouhých 96 hodin před „porážkou“. Jakou loveckou výzvou je ulovit takové zmatené zvíře, nám není jasné...