Proč si lovci zvířat fotí tak stupidní a násilnická selfíčka s kořistí?

Lovci afrických zvířat, kteří se na sociálních sítích tak rádi chlubí mrtvolami své kořisti, rádi tvrdí, že to vždy bylo normální. Že vždy existovalo umění, které zobrazovalo lov, lovce a ulovená zvířata. Mají pravdu?

Ano, po celé lidské dějiny patřil lov ke kultuře. Psalo se o něm, maloval se, zpívalo se o něm – a o lovu byla vlastně i většina pradávných tanců. Ale od současnosti se historická zobrazování lovců a jejich kořisti zcela drasticky liší. Jak? Prakticky ve všem – především tím, jak moc se odlišuje obraz kořisti.

Lov zvěře je vlastně tím úplně nejstarším lidským uměním. Prastaří lovci, kteří ukazovali své úspěchy na „Facebooku starověku“, na zdích jeskyní Altamira nebo Lascaux, totiž ukazovali zvířata většinou živá, bojující. Sice o nich rádi tvrdím, že byli primitivní a brutální, ale tak brutální výjevy, jako prezentují známí lovci současnosti, mezi jeskynními malbami nenajdeme:

Lov, jeskyně Altamira

Lov, jeskyně Lascaux

Ve starověku to bylo velmi podobné. Existovaly sice výjimky, jako bylo třeba umění starých Asyřanů, kteří zobrazovali lov na lva ve výjimečně brutální podobě. Umírající šelmy na nich zvrací krev, vlečou za sebou zbytky těla a umírají prakticky v přímém přenosu… Ale většina světa to měla i v drsném starověku jinak: z vyobrazení třeba řecko-římské bohyně lovu Artemis/Diany je vždy cítit úcta ke kořisti i k lovci:

Asyrské zobrazení lovu na lva

Diana, bohyně lovu

Evropa v tomto směru pokračovala i později. Šlechtici sice decimovali populace divokých zvířat nevídanou rychlostí, ale výsledky lovu potom zobrazovali poměrně citlivě. Podívejte se na pár příkladů a srovnejte si je potom s loveckými scénami, jaké můžete vidět dnes na Facebooku…

Claude Deruet: Marie de Rohan jako lovkyně Diana

Velazquez: FIlip IV. na lovu divočáků

Modernější autoři dokázali dostat do svých obrazů lovu ironii a dokonce se zdá, že i jistou kritiku. Oblíbeným tématem byl například příběh svatého Eustacha, který viděl v jelením paroží ukřižovaného Ježíše Krista.

Vrchol našlo výtvarné ztvárnění lovu a myslivosti v 19. století. Za typickou ukázku na našem území můžeme pokládat například obrazy Jaroslava Věšína, který ukazoval lov velmi realisticky, drsně ale současně s hodně silnými emocemi. Srovnejte tento obraz nazvaný „Po lovu“ s tím, jak se chlubí dnes Češka Michaela Fialová:

Po lovu, Jaroslav Fr. Julius Vesin

Co se s lidmi stalo?

Z loveckých snímků zmizely dnes emoce, patos, rozporuplnost, únava – prostě lidskost. Jediné, co na selfíčkách dnes vidíme, jsou úsměvy, případně hloupé vtípky... Proč, to nejsme schopní říct, ale vždy platilo, že umění je odrazem doby. Lovecké snímky dneška o nás všech říkají něco moc špatného…