Inukšuk dorazil do Česka. Už jste ho potkali?
Inukšuk (inuksuk) je slovo skandinávského původu znamenající kamennou postavu. Aktuálně jde o nový trend v české krajině. Už jste si postavili svého „inukšuka“?
Původně se kamenné postavičky, často jen „mužíci“ z hromádky kamenů stavěly jako orientační body v krajině, jako „turistické značky“ či jen jednoduché umění. V Krkonoších, například na Svorové hoře, byly podobné stavby ze strany Správy KRNAP vnímány s velikou trpkostí, byť v krajině vypadaly hezky. Ovšem „stavitelé“ nenávratně poškozovali lokálně vzácné přirozené uspořádání kamenů známé jako polygonální půdy.
V Bystřičce
Nedaleko Hrubé vody na Olomoucku stojí v řece Bystřičce desítky malých kamenných „postav“. Vlastně jen naskládaných kamenů na sebe, ale v takových pozicích, které na první pohled popírají gravitaci. Vypadá to, že stačí maličký závan větru nebo o něco silnější náraz vlny a alespoň některé ze staveb se s kamenných třeskem sesunou. Ale neděje se to. Každý kolemjdoucí turista či kolem jedoucí cyklista se zastaví a nejeden z nich vytáhne mobil, aby si tyto bizarní stavbičky vyfotil na památku.
Landart
Stavění přesně vybalancovaných kamenů proslul zejména Andy Goldsworthy, dnes už ikona v uměleckém oboru, který proslul pod anglickým pojmenováním landart a zatím nemá žádný vhodný český ekvivalent. Stone balancing vyžaduje poměrně velkou dávku trpělivosti, ale mnozí, včetně Michaela Graba, který se tímto uměním živí, jej považují za jistý druh terapie a meditační techniky. Sám M. Graba na svém webu píše, že gravitaci používá jako lepidlo a sebe nazývá umělcem balancování. Nejedná se jen o aktivity jednotlivých umělců, stavění kamenů jeden na druhý se „učí“ na dílnách, a to dokonce i u nás, a tato disciplína našla své uplatnění i na festivalech. Jedním z nich je americký Llano Earth Art Fest.
Umění kamenné rovnováhy 13 Zdroj: Topi Pigula
Aby byly jednotlivé kamenné prvky stabilní, obvykle vyžadují alespoň tři kontaktní body podobně, jako tomu je například u fotografického či geodetického zařízení. Obecně platí, že čím blíže budou styčné body u sebe, tím méně bude konstrukce stabilní, byť mnozí tvrdí, že z estetického hlediska je „krásnější“. Samozřejmě může nastat situace, že při pečlivém vyvážení a nalezení přesného bodu těžiště bude stačit bod jediný.
V galerii fotek nabízíme alespoň hrubý nástin toho, jak takové správně vybalancované kameny mohou vypadat.
Text: Topi Pigula