Indie otestovala svůj raketoplán, chce létat do vesmíru levněji než Rusko
Desetiminutová mise může být počátkem nové kosmické velmoci.
Bez výrazné pozornosti médií odstartoval v květnu 2016 demonstrátor prvního indického raketoplánu. Kosmické plavidlo s křídly skrze svůj zmenšený demonstrátor odstartovalo na hranici vesmíru a vrátilo se zpět na Zemi. Ačkoliv se stroj (plánovaně) rozbil o mořskou hladinu, inženýři stojící za ním úspěšně otestovali kontrolovaný návrat atmosférou nazpět. Indie tak směle kráčí vstříc novému znovupoužitelnému dopravnímu prostředku.
Indický vesmírný tygr
Květnový start v rámci projektu RLV-TD (Reusable Launch Vehicle – Technology Demonstrator) byl sice jenom pokusem testujícím aerodynamiku při skutečném letu, jeho závěry jsou však jasné – stroj splnil očekávání na jedničku, je tak možné přistoupit k plánované další dvojici startů. První otestuje přistávání stroje na letištní dráze, druhý pak jak start, tak i přistání.
Před aplikací výzkumu pro skutečný kosmický letoun však uplyne ještě řada let. Přesto působí projekt zajímavě – a to nejenom pro jeho samotnou existenci ve státu, který se řadí mezi rozvojové země. Indie například počítá, že její budoucí stroj bude plně bezpilotní. Ačkoliv má její koncept hned několik mušek, k nimž se dostaneme níže, má navíc Indie výhodu v nízké ceně práce. A to platí i pro kosmický program. Mohla by tak i relativně méně efektivním nosičem stále vynášet užitný náklad levněji než činí západní společnosti či Rusko.
Může se zdát, že Indie nemá na vesmírném poli zrovna dlouhou tradici, indická organizace ISRO, jakási zdejší NASA, však byla založená už v roce 1969. V roce 1975 vytvořila vlastní první satelit, který letět do kosmu ještě pomocí sovětského nosiče. První vlastní raketu se satelitem odpálila v roce 1980. Nejvíce se zřejmě stát proslavil předloni, kdy v roce 2008 vypuštěná sonda Chandrayaan-1 dosáhla oběžné dráhy Marsu – za malou část rozpočtu stejných misí na západě.
Po vzoru NASA – možná ale až příliš
ISRO samo o sobě nemá zrovna peněz nazbyt. Organizace užívá pouhé 3 % rozpočtu NASA, který sám o sobě není zrovna olbřímí. Prozatím nemůže Indie konkurovat ani Číně. Namísto strategických programů, jaké říše středu rozvíjí skrze svou stanici Tiangong, se tak Indie zajímá spíše o snížení nákladů pro let do vesmíru – především právě skrze vizi znovupoužitelného raketoplánu.
Otázkou však zůstává, zdali se jim konstrukce následující mustr někdejšího amerického stroje vyplatí. STS, čili oficiální název amerického programu, byl totiž v konečném důsledku přerušen pro příliš vysokou cenu jednotlivých letů. Jeho idea levnějšího vesmíru tak selhala. A indický program opět počítá s tím, že by let do vesmíru probíhal pomocí dvou stupňů.
ISRO předpokládá využití některých inovativních technologií, například využití motorů, které by určitou fázi letu využívaly atmosférického kyslíku, tzv. scramjetů, jež by mohly cenu srazit. Lze si představit i možnost navázat na recyklaci prvních stupňů po vzoru SpaceX. Ve srovnání například s britským programem Skylon či zrušeným americkým systémem Venturestar, které mají, respektive měly létat do vesmíru a zpět pouhým jediným univerzálním stupněm, je tak otázkou, zdali raketoplán ISRO neopakuje tytéž chyby, které při STS programu učinila i samotná NASA.
Ladislav Loukota