Ikigai. Jak pomůže japonský koncept štěstí i nám?

Hora Fuji je jen jednou z mnoha japonských krás. Co nás východ dokáže naučit o životním štěstí prostřednictvím ikigai? Zdroj: istockphoto.com

Japonci jsou dlouhodobě na špičce dlouhověkosti. Co za ní však stojí? Jedním z pilířů jejich životní spokojenosti je koncept s názvem ikigai, pomocí něhož můžeme být šťastni i my.

Možná jste tohle tajemné slovo už slyšeli. Ikigai. Pochází z japonského ostrova Okinawa, který si nejspíš pamatujete z dvojice filmů Kill Bill či jako dějiště slavné obojživelné bitvy koncem druhé světové války, ale také se jedná o místo obývané nejstaršími lidmi na světě. Tohoto primátu se Okinawa musela vzdát, posledních pár desítek let tam průměrný věk je na úrovni japonského průměru – což ale i tak znamená úctyhodných 90 let pro ženy a 84 let pro muže. Nemůže být ale pochyb o tom, že okinawští Japonci o dlouhověkosti něco vědí. Jak s tím souvisí ikigai?

Štěstí po japonsku

Ikigai se prezentuje jako životní filozofie, díky níž máte ráno chuť vstát z postele; tak ikigai vysvětlují většinou sami Japonci. Stojí především na myšlence, že lidský život má smysl. Taková představa může sloužit jako nejlepší motivace ke spokojenému a dlouhému životu, neboť nejednáme pouze z povinnosti, v reakci na vnější pobídky, nýbrž z vlastního přesvědčení.

Ikigai navíc představuje i nástroj, jak tohoto stavu mysli dosáhnout. Nejedná se o žádné tajemné šamanství, stačí si totiž zodpovědět čtveřici otázek: Jaké činnosti milujeme a opravdu nás baví? V čem jsme dobří? Co svět kolem nás potřebuje? A konečně, co nás dokáže uživit? Zkuste vyjmenovat několik činností pro každou z těchto otázek a následně mezi nimi hledat průniky; ikigai dosáhnete v těch aktivitách, kde se všechna tato čtyři kritéria potkávají.

Ikigai jako způsob života

Pokud vám vše uvedené zní přece jen trochu podezřele a nedůvěryhodně, musíme podotknout, že uznávaná západní psychologie hlásá vlastně totéž. Na vrcholu slavné pyramidy potřeb Abrahama Maslowa, jež zahrnuje to, co k životu opravdu potřebujeme, je seberealizace, tedy nutnost nalézt přesah svého každodenního jednání. Viktor Frankl, zakladatel terapeutického směru logoterapie a jedna z nejvýznamnějších postav humanistické psychologie, postavil na potřebě nalezení smyslu svou celoživotní práci. A nemluvil jen tak do větru, jemu samotnému pomohla víra ve smysl života přežít hrůzné podmínky koncentračního tábora (a, jak ukázaly pozdější výzkumy, nebyl v tomto zdaleka výjimkou).

Ikigai má k těmto tradičním evropským konceptům velmi blízko, ačkoli jeden zásadní rozdíl přece jen můžeme vidět – japonské pojetí se týká spíše pracovního světa. Aby také ne, vždyť loajalita Japonců ve sféře práce a jejich ochota dřít do úmoru je pověstná. Pro Evropana tak nemusí ikigai postihnout sféru jeho snů, osobních či partnerských cílů. Ale pokud zůstaneme u práce či obecně důvodu, proč každé ráno vstát z postele, ikigai nám poslouží více než dobře.

Text: MS