Hvězdné války verze 2.0 Vojenské aplikace Muskovy superakety zřejmě přesahují ty civilní

Je militarizace kosmu nevyhnutelná?

Není zřejmě žádného fanouška kosmického programu, který by nejásal nad možnostmi vyvíjeného nosiče BFR společnosti SpaceX. Elon Musk si od superrakety představuje plnou znovupoužitelnost, nosnost 150 tun na oběžnou dráhu, radikální snížení ceny a všestrannou využitelnost - BFR by podle Muska mohla létat jak k Marsu, tak i vyřadit z provozu aerolinky. O čem se však příliš nemluví je také možnost, že by BFR využívali vojáci. Při bližním náhledu na historii vojenství v kosmickém prostoru je něco přitom jenom obtížně vyloučitelné.

(Ves)mír pro náš věk

Militarizace vesmíru se odborníci obávají praktiky již 60 let - tedy od startu Sputniku 1. První obavy na konci 50. a v průběhu 60. let panovaly kolem toho, že se z vesmíru stane další součást jaderné triády (v tomto případě tedy spíše "tetrády") a riziko bomb shazovaných z oběžné dráhy svět přiblíží k nukleárnímu konfliktu. Atomově zbraně na oběžné dráze by totiž svůj cíl od startu zasahovaly během pár minut, nikoliv až 30 minut jako u mezikontinentálních raket nebo hodin jako u bombardérů.

Nakonec na nic z toho nedošlo - dílem kvůli tomu, že velmoci uzavřely smlouvy zakazující umístění jaderných zbraní v kosmu, ale dílem i protože budování vojenských základen ve vesmíru se ukázalo být příliš drahé. Vesmír zůstal kolbištěm pro zápolení supervelmocí, ale toto zápolení bylo především mírové. Jaderní plánovači navíc dostali levnější obdobu kosmické raketové základny v podobě jaderných ponorek vybavených nejprve střelami krátkého, později i mezikontinentálního doletu. Nebylo tedy třeba podobné systémy vyvážet do kosmu.

Druhý pokus o militarizaci kosmu pak přišel o generaci později v průběhu 80. let. I tentokrát to vypadlo nejprve vážně - Strategická obraná iniciativa (SDI) prezidenta Reagana měla mimo jiné i pomocí kosmických railgunů a laserů eliminovat sovětskou raketovou sílu, což by Západu v případné jaderné válce poskytlo výhodu. Ačkoliv některé komponenty systému skutečně vznikly (zejména STS, tedy americký raketoplán, a jeho východní protipól Buran), také během 80. let byla představa vybudování stotunových komplexů v kosmu příliš náročná.

Důvody byly v zásadě stejné - raketoplány, které měly let do kosmu výrazně zlevnit, se ukázaly být komplikovanější a cenu letu naopak prodražily. Totéž platilo pro zamýšlené systémy, jako byly laserová děla - technologie laserů není ani dnes na takové úrovni, jaká byla tehdy požadována, ačkoliv se k ní konečně začínáme blížit. Nakonec SDI splnila alespoň úlohu "uzbrojení" Sovětského svazu a ve velmi omezené míře její roli dnes plní pár desítek nepřesných střel amerického protiraketového deštníku - ty by však byly s to zřejmě ubránit USA před několika málo mezikontinentálními raketami.

Hvězdné války tak i dnes zůstávají stejně lichou představou jako v roce 1957. A právě BFR by to mohl změnit.

Příchod levného nosiče

Pokud by se totiž Elonu Muskovi skutečně podařilo s plánovaným supernosičem BFR dosáhnout řádového snížení ceny letu do vesmíru, hlavní překážka v podobě ceny budování kosmického vojenského systému by byla fuč. Chytré zbraně navíc konečně začínají disponovat reakční dobou potřebnou pro kosmické bojiště. Nejenže by dnes již kosmické lasery byly o něco realističtější vizí než před dvěma generacemi, ale BFR by mohla nabízet i některé další aplikace.

Nízká cena letu by mohla plánovačům (i při existenci stávajících smluv zakazujících kosmické jaderné zbraně) možnost dopřát vybudovat nejaderné kosmické zbraňové platformy. Možnost přepravit z jedné části světa na druhou během necelé hodiny až 1000 pasažérů může znamenat totéž i pro 1000 vojáků nebo třeba dva tanky M1A2 - pokud bude přitom BFR tak levná, jak si Musk maluje, supervelmoc by si podobných raket mohla pořídit desítky se schopností opakovaného používání a masového zásobování jednotek rychlé reakce.

Gwynne Shotwell, presidentka společnosti SpaceX, již v polovině listopadu řekla, že vývoj BFR bude zřejmě zčásti financován vládou. Ačkoliv to prozatím neznamená nutně militarizaci nosiče, není takový scénář nepředstavitelný.

Nejde přitom pouze o to, že by BFR musel nutně sloužit i vojákům, ale také o to, co by masové civilní využívání BFR během jednoho či dvou desetiletí udělalo s průmyslovým využitím kosmu. Nové stanice, komplexní satelity nebo třeba pravidelné lety na Měsíc či skutečný zrod kosmické těžby by znamenaly přesunutí velké části hrubého domácího produktu na oběžnou dráhu a výše. Veškerý průmysl nového věku by zde byl nechráněn - alespoň dnešními technologiemi. Lze jen stěží představit scénář, při němž by někoho nenapadla nutnost nové horizonty vojensky bránit. A lze si rovněž jen stěží představit scénář, při němž by někoho jiného nenapadla možnost napáchat v nové oblasti nepříteli velké škody.

Ať tedy přímo či nepřímo, naplnění Muskovy vize na masové civilní využívání BFR a jeho derivátů by muselo kráčet ruku v ruce i vojenskou aplikací nosiče. Po dlouhé době bychom se tak definitivně dočkali odkládaného příchodu skutečných Hvězdných válek.

Text: Ladislav Loukota