Houbařská sezona už odstartovala – znáte jedlý choroš sírovec žlutooranžový?

Jaro je v plném proudu a první houbaři už zpracovávají své úlovky. Obecně je u většiny z nás houbařská sezóna ohraničena létem na straně jedné, a podzimem na straně druhé. Ovšem mykologové a zatvrzelí houbaři dokáží své koše zaplnit takřka kdykoliv. Sírovec žlutooranžový (Laetiporus suphureus) je houba dřevokazná, vyvolávající intenzivní hnědou hnilobu dřeva, jež se následně kostkovitě rozpadává.

„Napadený strom zprvu vypadá docela zdravě a dále roste. Po letech, většinou ve vegetační době, obvykle se náhle zřítí pod vahou olistěné korun,“ píší M. Svrček a B. Vančura ve své houbařské knize. Jak vlastně sírovec vypadá? Na tuto otázku odpovídá Atlas dřevokazných hub zpracovaný K. Balabánem a F. Kotlabou.

„Plodnice jsou 10 – 40 cm velké, obyčejně zúženým bokem bez třeně přirostlé, s klobouky postranními, vějířovitými, často ve střechovitý trs srostl, na povrchu svraskalé a pýřitě ojíněné. Povrch je v mládí okrově nebo sírově žlutý, pak živě žlutooranžový, ve stáří vybledle okrový.“ Sírovec je opravdu těžké si splést a jeho rozšíření je takřka celosvětové – od severských lesů, po tropické oblasti, od lesního přítmí po ulice velkoměst.

Najdete ho jak na živých stromech, tak i odumřelém dřevu. Jeho nutriční hodnota se dostala do hledáčku vědeckého zájmu i lidové medicíny. Například v některých oblastí Etiopie se používá k léčbě bolestí žaludku. Autoři studie The edible mushroom Laetiporus sulphureus as potential source of natural antioxidants publikované v International Journal of Food Sciences and Nutrition zmiňují, že se extrakt z houby se místně používá jako stabilizátor vína (co na to čeští vinaři?) a obsahuje významné množství zdraví prospěšných antioxidantů. Občas plodnice vylučují kapičky tekutiny, odborně je tento jev nazýván houbovou gutací, ale mnohem častěji lze slyšet, že „houba pláče“.

CHCETE NAJÍT DALŠÍ ZAJÍMAVÉ RECEPTY? KUPTE SI ČASOPIS PRIMA FRESH:

Užijte si léto s novým číslem časopisu Prima FRESH!

Existují i pěstitelé tohoto druhu a ti vědí, že pokud ji mají v trvalém přítmí, dočkají se plodnic neforemných a nevybarvených. Jak ukázaly praktické zkoušky, lze sírovec sebraný z přírodních lokalit „naočkovat“ do „domácí pěstírny“. Výrazné zbarvení plodnice je dáno vysokým množstvím přírodního barviva – karotenu. Mezi milovníky houbařských receptů se vedou spory o to, zdali je chuťově lepší sírovec vyrostlý na třešni či na kaštanu a předhánějí se v originalitě receptů. Zatímco jeden doporučuje sírovec na karí, jiný nedá dopustit na sírovcovou fašírku nebo delikatesu - sírovec v sýrové omáčce. Ovšem na jednom se shodnou všichni. Řízek! Klasický trojobal ať už s bramborem či bramborovým salátem. I přes poněkud „nejedle“ znějící název se stává druh mezi konzumenty plodnic čím dál populárnější. Takže se podívejte na fotografie a hurá na houby. Nemusíte u toho jen pořád koukat do země. Plodnice rostou i ve výšce několika metrů. Třeba narazíte na houbu, jež předčí zápis v Guinessově knize rekordů. V ní se ocitl sírovec o váze přes 45 kg, jež vyrostl v britském New Forest, v hrabství Hampshire.

Text a foto Topi Pigula