Hořký nápoj bohů, medikament i velký byznys – to vše je čokoláda

Už 4000 let miliony lidí užívají čokoládu pro potěšení, k léčbě nebo k obřadům. Kakaovník pravý, z něhož se čokoláda získává, objevili Olmékové v deštných pralesích střední Ameriky. Po nich znalost pití čokolády převzali Mayové, Toltékové a nakonec i Aztékové. Od nich se to naučili v 16. století Španělé. Cesta k dnešní lahodné čokoládě, která v roce 2016 vytvořila celosvětový trh o hodnotě 100 miliard dolarů, ale nebyla nijak jednoduchá.

Čokoládový průmysl živí 40–50 milionů lidí. V letech 2010–2011 se v úzkém pásu kolem rovníku vypěstovalo kolem 4,3 milionu tun kakaa. Kakaovníky potřebují vlhké tropické klima s pravidelným deštěm. Velkými producenty kakaa jsou Indonésie, Nigérie, Kamerun, Brazílie, Ekvádor, Togo, Peru a Dominikánská republika. Až 40 procent světových dodávek kakaa ale pochází z Pobřeží slonoviny a Ghany.

Kakaovník pravý (Theobroma cacao) roste v nižším patře pralesa, nové lístky mají načervenalou barvu, díky které vypadají jako odumřelé. Strom se tím brání okusu. Listy zezelenají, až když jsou dostatečně vyzrálé a pevné. Čokoládové lusky vyrůstají z drobných květů přímo z kmene rostliny. V divoké přírodě dojde k opylení a růstu plodu jen u 5 procent rostlin. Když lusky dozrají, jsou opatrně očesány.

Potěšení z pralesa

Během většiny ze 4000 let své historie se čokoláda konzumovala převážně ve formě hořkého nápoje. Původně se pila studená, byla velmi hořká s kousky bobů, protože zrna byla jen hrubě namletá.

Nejstarší kakao objevili archeologové v hrobech olméckých kněží pocházejících z doby kolem roku 1500 př. n. l. Má se za to, že kakao mělo usnadnit pouť do druhého života. Také to ale mohl být dar bohům, aby si mrtví zajistili šťastný život po smrti. Historicky doložené údaje o kakau pocházejí od Mayů, kteří obývali části Mexika a Guatemaly v letech 1000–600 př. n. l. Proto se také dodnes Mexiko a Guatemala přou o prvenství „vynálezu čokolády“. Kakao se tehdy zcela jistě používalo při náboženských obřadech.

Před 900 lety se v Mexiku objevili Toltékové. Podle jedné jejich legendy připlul na Zemi na paprsku Jitřenky opeřený bůh Quetzalcóatl a s sebou přinesl kakaový lusk a kakaový bob. Zasadil ho a věnoval lidem. V následující době aztécké se kakao začalo používat jako platidlo a sloužilo i při výběru daní. Mělo vysokou hodnotu – za 100 bobů jste si mohli koupit otroka, za 6 bobů třeba králíka. Proto nepřekvapí, že se objevily také padělky vyrobené z jílu a zeminy.

Bobům se začalo říkat „hořká voda“. Do nápoje z čokolády se přidávalo chilli nebo vanilka a Aztékové věřili, že jeho pitím se přibližují k bohům. Pití čokolády bylo u Aztéků také součástí manželského obřadu – novomanželé si po šálku hořkého nápoje místo prstýnku vyměnili několik kakaových bobů. Kakaovým máslem si Aztékové natírali těla na ochranu před sluncem a věřili v jeho léčivé účinky.

Cesta do Evropy

Když v roce 1519 dorazili do Mexika španělští dobyvatelé, nabídl král Montezuma Hernandu Cortézovi šálek hořké tmavé tekutiny. O tři roky později přivezl Cortéz kakao do Španělska, kde ho představil králi. Kakao bylo díky vzdálenosti mezi Novým světem a Evropou velmi drahé – ostatně nikomu tenkrát nechutnalo. Pak ale někoho napadlo využít kakao pro jeho léčivé účinky. Čokoláda se kvůli svým léčivým schopnostem postupně stala důležitou součástí přísad každého lékárníka. To samé tehdy platilo o kávě nebo čaji.

Mezitím se do Ameriky přesunulo mnoho mnišských řádů, aby obrátily Aztéky na pravou víru. Tam se seznámili s pitím čokolády. První oficiální náklad kakaových bobů dorazil do Evropy roku 1585. Už roku 1580 ale otevřeli Španělé svou první továrnu na čokoládu. Na počátku 17. století už kakao užívali ve většině klášterů a paláců. Nápoj se neustále vylepšoval, až se začal pít teplý, oslazený a se skořicí.

Čokoláda se ale neužívala jen jako pochutina nebo jako lék. Sloužila i jak potravina. Na Siciíli, kterou po 600 let ovládali Španělé, vzniklo množství receptů kombinujících čokoládu s masem. Najdeme zde tradiční recept králíka na čokoládě nebo třeba šátečky pannatege, což je hovězí maso zapečené v těstíčku s čokoládou. Čokoláda v tomto jídle funguje jako konzervant – kakaové máslo totiž téměř nikdy nežlukne a maso pak v ledničce dlouho vydrží.

Čokoláda jako symbol neřesti

Do Británie se čokoláda dostala přes stylové čokoládovny na londýnském náměstí St. James´s Square. Nejstarší a nejslavnější z nich – jmenovala se Kávový strom – byla v budově Pall Mall v jižní části náměstí. Dnes už ale neexistuje. V 17. a 18. století byla v Anglii čokoláda synonymem neřesti a buřičství. V luxusních kavárnách v Londýně se scházeli odpůrci krále a nad šálkem čokolády kuli pikle. Čokoláda se pojila i s hazardními hrami – v té době bylo nejobvyklejším způsobem, jak se pochlubit pohádkovým jměním, prohrát ho v kartách a nejrůznějších sázkách. I při tom asistovala čokoláda.

Cesta k čokoládě takové, jakou ji známe dnes, ale nebyla jednoduchá. Sir Hans Sloane se s čokoládou poprvé setkal na Jamajce v roce 1668. Začal vařit kakaové boby v mléce s cukrem a tím vytvořil první mléčný čokoládový napoj – teplé kakao. I když byl tento nápoj podstatně chutnější než hořká hmota, kterou znali Evropané jako čokoládu, trvalo dalších 150 let, než se vyvinul do podoby pokušení, jak ho známe dnes.

Teprve ve 20. letech 19. století Holanďan Van Houten vynalezl hydraulický lis, který za působení vysokého tlaku dokázal z kakaových bobů vylisovat kakaové máslo. Po vylisování zůstal kakaový prášek, ze kterého po dalším zpracování vznikl chutný nápoj. Díky průmyslovému zpracování se tak otevřela cesta k vytvoření první čokoládové tyčinky, což není nic jiného, než směs kakaového prášku a kakaového másla. V roce 1880 jistý pan Nestlé smíchal sušené mléko s čokoládou, čímž vznikla mléčná čokoláda.

Jak čokoláda ovlivňuje život stamilionů lidí po celém světě, uvidíte v další části dokumentu Planeta jídla věnované čokoládě dnes ve 21.10 na Primě ZOOM.

(mih)