Harvardský vědec tvrdí, že uvnitř Země může být ukryté torzo praZemě!
Měření inertních plynů může přinést první velký důkaz největší kolize v historii Země.
Současné scénáře vzniku Měsíce počítají s tím, že cirka 4 a půl miliardy let nazpět se naše Země srazila s jiným planetárním tělesem pojmenovaným Theia, výsledkem čehož došlo na roztavení povrchu Země a vyvrhnutí materiálu, z něhož vznikl Měsíc.
Mělo se za to, že muselo jít o naprosto devastující srážku, která přetavila celý povrch Země do nové podoby, z níž vyšla ta dnešní. Tým profesora Sujoye Mukhopadhyay z Harvardovy university však pomocí poměřování intertních plynů v různých hloubkách došel k tomu, že minimálně část prastaré Země tuto kolizi zřejmě přežila.
Různá stáří různých kůr
Vodítkem je podle Mukhopadhyay srovnání inertních plynů, mezi než patří helium, neon, argon, krypton, xenon a radon, nalezených v hloubi zemské kůry, s těmi blíže povrchu. Mukhopadhyayův tým došel k tomu, že inertní plyny blíže povrchu mají vyšší počet izotopů než plyny níže. To znamená, že jsou vůči sobě jinak staré.
Přesněji data indikují drasticky odlišná stáří obou částí Země – inertní plyn vyvřelý z hloubě zemského jádra má menší počet izotopů než ten nalezený například na dně oceánu. Vzhledem k tomu, že například inertní plyn xenon-129 vzniká radioaktivním rozkladem z jodu-129, počet izotopů indikuje, že hlubší část zemské kůry se vytvořila v první stovce milionů let pozemské historie, v kontrastu s mladší, povrchovou částí.
Pod našima nohama tedy zřejmě leží kus praZemě vzniklé před tím, než do tohoto tělesa narazila Theia a vytvořila soustavu Země–Měsíc, jak ji známe dnes. Problém je, že dosavadní teze kolize praZemě s Theiou počítala s tím, že povrch obou planet se měl roztavit a homogenizovat. Realtivně triviální měření inertních plynů tak poskytuje svědectví o povaze hypotetické kolize s Theiou.
Měly staré teorie pravdu?!
"Geochemie ví o různých poměrech izotopů inertních plynů v různých částech Země, a tento problém musí být vysvětlen," říká Mukhopadhyay. "Představa, že ničivá kolize Země s jiným tělesem o velikosti planety, největší událost v naší geologické historii, neroztavila a nepromíchala zemskou kůru, rozhodně narušuje naše představy o velkých dopadech. Ale pokud se naše teorie prokáže, pak možná vidíme ozvěny prastaré Země z časů před kolizí."
Největší kolize našich planetárních dějin
Ačkoliv je tzv. hypotéza velkého impaktu, na nějž mělo dojít před 4,5 miliardami let, těsně po vzniku sluneční soustavy, stále nejpravděpodobnější příčinou vzniku Měsíce, doposud pro ni svědčily spíše nepřímé důkazy.
Mezi ně patřila například absence měsíce Venuše (planety se strukturou nejbližší Zemi, a tak i nutně podobným vznikem) nebo podobné stáří materiálů na Zemi a Měsíci. I toto stáří ale bylo poněkud problematické a nevysvětlovalo materiál starší kolize, který by musel ve starší verzi být roztaven. Mukhopadhyayova studie ale naznačuje, že naše představy o kolizi s Theiou jsou zřejmě nepřesné.
Nyní se zdá, že ačkoliv na planetární srážku došlo, měla jinou povahu než roztavení obou těles. Značná část materiálu byla zřejmě vyvrhnuta v původní formě, ani povrch Země nebyl roztaven zcela. Původní teze například počítala s tím, že Theira se o praZemi jenom "lízla", rozpadla se, a tak vyvrhla spoustu materiálů na únikovou trajektorii.
Nyní se zdá, že Theia mohla narazit přímo do Země a část pozemského materiálu vyvrhnout pouhou silou dopadu. To může přinést nové způsoby pochopení evoluce sluneční soustavy, ale například i hustoty a mechaniky planetárního jádra.
Ladislav Loukota