FOTOGALERIE: Hyeny – zvířata s krvavě špatnou pověstí

Dlouhou dobu se tradovalo, že hyeny jsou mrchožrouti závislí na tom, co najdou, případně co ukradnou jiným predátorům. Pravdou je, že mršinou nikdy nepohrdnou, ale to samé platí například o lvech.

Lovci, nebo mrchožrouti?

Žijí v klanech, které mohou čítat až 80 členů, nicméně většinu času tráví v mnohem menších skupinkách. Rozloha jejich území se mění od asi 40 km čtverečných v kráteru Ngorongoro po 1000 km čtverečných v Kalahari. V přírodě se dožívají asi 20 let, ale v zajetí je zaznamenána hyena rekordmanka, která se dožila 41 let. Je výjimečná tím, že se neštítí pozřít mrtvolu? Ani ne. Vždyť ani ostatní predátoři se neostýchají pozřít nalezenou mršinu nebo ukrást úlovek někomu jinému. Hyeny jsou ale opravdu úspěšní lovci. Vlastní úlovky tvoří 70 % jejich potravy. Když hyeny loví, jsou úspěšné asi ve 30 % případů. To je velmi výjimečné číslo. Lvi mají úspěšnost lovu jen asi desetiprocentní. Za lovecké úspěchy hyen může spolupráce – při lovu útočí několik jedinců současně na krk, břicho a končetiny kořisti, což je mnohem efektivnější, než když útočí jen jedinec – a vytrvalost. Hyena dokáže pronásledovat kořist na vzdálenost až pěti kilometrů velkou rychlostí – až 65 km za hodinu.

Mýtická bytost

V domorodých afrických legendách hraje hyena dvojí roli. V Etiopii věřili, že se lidé zvaní qora mohou lykonatropicky měnit v hyeny a v této podobě škodit lidem. Dokonce mohli jiného člověka i zabít. Usvědčení qorové byli komunitou většinou zabiti. V Súdánu lidé věří, že je hyeny lákají svým hlasem na osamělé místo, kde na ně zaútočí. Pes, na kterého padne stín hyeny, zahyne, oněmí nebo onemocní. Na hyenách taky jezdí čarodějnice. Masajové odnášejí své zemřelé do buše, aby se stali potravou hyen. Pro ně jsou hyeny tabu. Na druhou stranu v křováckých legendách vystupuje hyena jako opravdový hlupák. Pomalé a tupé zvíře, které každému skočí na lep.

Pan Hyena nebo paní Hyenová?

Rozeznat od sebe samce a samici hyeny není vůbec jednoduché. Samice mají totiž zevní pohlavní orgány utvářeny tak, že jsou na pohled k nerozeznání od orgánů samčích. Hyeny žijí v matriarchátu. Celý klan vede alfa samice. Samci jsou až na posledním místě společenského žebříčku. O mláďata se až do šesti týdnů po narození stará matka, pak jsou přesunuta do jakési školky, společného doupěte, kde se o ně starají všechny samice. Mláďata do půl roku pijí jen mléko. Od půl roku jim pak matka nosí kusy masa.

Jako z hororu…

V současnosti nebývají hlášeny útoky na lidi, ale v minulosti se čas od času stávalo, že hyeny lidem ukradly ulovená zvířata, nebo dokonce z tábora unesly děti. Když mají možnost, hyeny neváhají využít člověka jako zdroj potravy. V šedesátých letech během etiopského pokusu o převrat bylo pozorováno, jak se vydatně krmily na mrtvých tělech. Podobně v době druhé súdánské občanské války využívaly mrtvá lidská těla jako jednoduchý a bohatý zdroj potravy. Theodore Roosevelt popsal případ z Ugandy, kde v letech 1908–1909 probíhala epidemie spavé nemoci. Hyeny tam zabíjely nemocné spící mimo tábořiště. To bylo ovšem nepřirozené chování podmíněné velmi extrémními okolnostmi. Zdravá zvířata v normálním prostředí nebývají vůči člověku agresivní.

Zajímavosti

Hyeny mají v poměru k velikosti těla největší srdce ze všech afrických savců. Díky tomu jsou hyeny schopny štvát svou kořist až na vzdálenost pěti kilometrů průměrnou rychlostí 50 km/h.

Zatímco po ostatních afrických masožravcích zůstává až 40 procent zbytků, jsou hyeny schopny zužitkovat kořist téměř celou, a to včetně napůl zetlelého a parazity prolezlého masa, kůže a kostí.

Bylo prokázáno, že smečka 36 hyen je za půl hodiny schopna sežrat (až na lebku a část páteře) celou dospělou zebru vážící 250 kg. To je skoro 7 kilogramů masa a kostí na jedno zvíře. Stisk hyeních čelistí se rovná síle 800 kg/cm2. To je největší síla stisku mezi africkými masožravými savci.

Text: Martin Šíl