Fotbal a domácí násilí? Šampionát ukázal děsivou spojitost

Když v polovině června došlo ke slavnostnímu zahájení fotbalového mistrovství světa, všichni fanoušci nejpopulárnějšího sportu začali napjatě sledovat výkony svých oblíbených týmů. Pod silou sportovního nadšení tak trochu zapadla kampaň, kterou spustila jedna britská organizace bojující proti domácímu násilí. Už v roce 2014 byla totiž zveřejněna statistika, podle níž v Anglii výrazně narůstá počet případů domácího násilí ve dnech, kdy fotbalový výběr Albionu hraje utkání; a pokud prohraje, čísla jsou ještě výrazně vyšší…

Nebezpečí fotbalu v domácnosti

Zkoumání dat z období šampionátů v letech 2002, 2006 a 2010 ukázalo, že v domácnostech, v nichž se domácí násilí vyskytuje s denní pravděpodobností 58 procent, je šance na násilnosti během zápasů Anglie alarmujících 79 procent. Nejedná se tedy o běžné, násilím nezatížené domácnosti, přesto je takový nárůst na první pohled výrazný. Stejně tak i nahlášená napadení ze strany obětí bývají den po zápase jasně vyšší než jindy. Navíc s každým dalším ze tří sledovaných šampionátů se počet těchto případů rovněž zvyšoval. Možná se jedná o rostoucí frustraci ostrovních fanoušků, kteří na velké vítězství svého týmu čekají už od roku 1966; každopádně jsme svědky plíživého rozmachu opravdu děsivého problému.

Ovšem pozor, nárůst případů domácího násilí se podařilo zaznamenat i ve dnech, kdy Anglie svůj zápas vyhrála či remizovala, takže lze usoudit, že sama okolnost sportovní události už je pro mnoho násilníků záminkou k napadení své polovičky. Důvodem může být nejen rozjitření emocí během fandění, nýbrž i alkohol, sázení či jiné návykové látky, pomocí nichž si chtějí "fanoušci" zpestřit sledování oblíbeného sportu. Zkušeným násilníkům tedy fotbal může posloužit jako další záminka k projevení své násilnické povahy.

Fyzickým násilím to nekončí

V některých případech, jejichž popisy mají britské organizace k dispozici, přitom nešlo jen o přímé projevy násilí. Emocionální či psychické zneužívání je totiž také nezanedbatelné a spočívá kupříkladu v uštěpačných poznámkách, systematickém ponižování protějšku, ignoraci, nespolupráci. To je často velmi těžké odlišit, hranice mezi skutečným emocionálním zneužíváním a "pouhým" nefungujícím vztahem (či komunikací) bývá velice tenká.

Mnoho obětí popsalo také "chlapáckou kulturu" jako významný problém spojený s fotbalem. Sexistická mentalita totiž stále leckde přetrvává a na její zosobnění jako třeba “To si neumíš doma zjednat pořádek?” se dostává řada v souvislosti s fotbalem ještě častěji. Jak však píšeme výše, rozhodně není možné jakékoli násilné chování omlouvat fotbalem. Násilníci pouze hledají záminky a svátky sportu jim je bohužel nabízejí; to však neznamená, že bychom s takovým chováním měli mít jakékoli slitování.

Text: MS