Fandíte fyzickým trestům? Děti vám to jednou vrátí

Škoda rány, která padne vedle; podobná rčení byla ve výchově svého času velmi populární. Kázeň a pevná ruka jsou jedna věc, ovšem fyzické trestání dětí je něco jiného. Vždy bude existovat dostatek příznivců i odpůrců těchto přímočařejších přístupů k výchově ratolestí - jak se na to ovšem dívá věda? Nedávný výzkum ukázal, že by rodiče měli rákosku ze svého rejstříku výchovných prostředků vynechat. Proč?

Fyzické tresty jako cesta

Psycholožka Elizabeth T. Gershoff z Texaské univerzity v Austinu společně se svými kolegyněmi provedla rozsáhlou statistickou analýzu, jejíž součástí byla i snaha odstínit další možné faktory, které by mohly ovlivňovat výsledky. Vycházela totiž ze vzorku více než 12 tisíc dětí, jejichž data byla sesbírána v rámci celonárodně reprezentativního výzkumu. Ten sledoval řadu faktorů, jež souvisí s vývojem malých dětí, a tak součástí dat byla i informace, zdali rodiče v posledním týdnu (před vyplněním dotazníku) své děti alespoň jednou uhodili. Můžeme se bavit o tom, zdali tento samotný fakt znamená, že dítě „je bito“, avšak pro účely výzkumu je třeba stanovit pravidla. Tak proč ne takto, že. Zároveň však byly zaznamenány i případy dětí, které sice nebyly bity v posledním týdnu, ale někdy v minulosti ano.

Podle tohoto kritéria tedy došlo k oddělení dětí, které byly bity, od těch, které nikoli. Následovala analýza 38 charakteristik, zahrnující socioekonomickou situaci rodiny, zdraví dítěte, jeho chování podle učitelů a dalších lidí z okolí a tak dále. Díky široké variabilitě sledovaných faktorů se podařilo dosáhnout dostatečně velkých skupin na to, aby byl vliv ostatních proměnných minimalizován – výsledky by tak skutečně měly vypovídat o tom, jak fyzické tresty souvisejí s následným vývojem dítěte.

Bitím k poslušnosti? Těžko

A co se tedy zjistilo? Děti, které byly ve věku pěti lety bity, měly později (konkrétně v šesti a osmi letech) problémy s chováním. Tedy více se hádaly, praly, vyrušovaly a byly impulzivnější. „Překvapilo nás, že problémy s chováním bylo možné předvídat už na základě toho, že dítě bylo někdy bito. Naznačuje to, že jakkoli časté bití je pro děti potenciálně škodlivé,“ řekla Elizabeth Gershoff.

Už v minulosti řada studií naznačila spojitost fyzických trestů a problémů s chováním, ovšem toto je poprvé, co k tomu byly využito takto složité statistické metody – takové, které minimalizovaly vliv dalších faktorů, jež by mohly výsledky zkreslit. Můžeme proto říci, že násilí na dětech, jakkoli výchovně zamýšlené, se nevyplácí a časem se obrátí proti samotným rodičům. Takže se ho raději vyvarujte!

Text: MS