Eroze postupuje extrémně rychle! Oceány pevninu pohltí mnohem dřív, než jsme čekali

Podle nové studie by se v budoucnu vzhled zemského povrchu měl radikálně změnit, a nemáme na mysli jenom posun kontinentálních desek. Vlivem neutuchající eroze by oceány během miliard let mohly zcela pohltit současné pevninské masy. Naštěstí se ale nemusíme bát, že by na to skutečně došlo – ale jenom vlivem katastrofy, která Zemi zasáhne mnohem dříve.

Dříve, než jsme čekali

Vliv eroze není často předmětem apokalyptických scénářů. Erozi jako přirozený proces rozrušování zemského povrchu vlivem větru, vody, ledu, ale i gravitace, jsme se naučili vnímat jako cosi přirozeného a často i prospěšného. Každý rub má však svůj líc. Zvláště v poslední době je tak eroze spíše spojována s úbytkem zemědělské půdy vlivem katastrofálního sucha.

Odborníci na erozi z University of Bristol navíc nyní tvrdí, že eroze postupuje rychleji, než jsme doposud tušili. Geolog Bruno Dhuime se svým týmem k tomu došel pečlivým studováním koncentrace izotopů z více než 13 tisíc vzorků horniny po celém světě. Umožnilo jim to odhalit tloušťku zemské kůry v minulosti, ale zároveň zjištěné tempo změn extrapolovat i do budoucích let.

Zatímco dnes dosahuje tloušťka pevninských kontinentů v průměru 35 kilometrů a dosahuje menší hustoty než desky tvořící oceánská dna, podle Dhuimeho byly v době před třemi miliardami let desky mnohem tenčí a hutnější – a proto i pod oceánskou hladinou. Jak se naplno rozjely mechaniky tektonických posuvů, strávily budoucí kontinenty vzájemnými srážkami vyvrhávajícími desky nad úroveň oceánu další dvě miliardy let. Od doby, kdy se kůra zformovala, se ale tempo jejího přibývání stále zpomaluje.

Pokud se tedy Dhuime nemýlí, tloušťka našich kontinentů dosáhla svého vrcholu už před miliardou let při vzniku superkontinentu Rodinie. Pohoří a terén pevniny od té doby stále podléhají erozi, přičemž příbytek kontinentální kůry "zespodu" s ní vzhledem ke zpomalujícímu se tempu nemůže soupeřit. Nedojde-li na změnu, během dalších dvou miliard let rozmělní eroze kontinenty znovu natolik, že budou opět pohlceny mořem.

Vodní svět nebude

Velkou otázkou dnešní geologie stále je, kolik zemské kůry se zformovalo během první miliardy let naší planety, a kolik jí přibylo posléze. Dhuimův výzkum především naznačuje, že přibývání kůry, odhadovaný na 0,7 km3 za rok, nezvládá kompenzovat vliv eroze. Jinými slovy, s každým rokem začínají kontinenty klesat stále níž a níž.

Velkou neznámou je v podobných sáhodlouhých projekcích však i vliv tektoniky desek, která miliony let s deskami "pohybuje" po povrchu planety. Je možné, že v budoucnu bude s to klesání směrem k zemskému jádru vyvážit dalšími srážkami desek, a tak vznikem nových horských masivů. Zároveň ale platí, že i zemské jádro postupně ztrácí svou energii, ani jeho efekt proto nevydrží navěky.

Jiná vědecká odvětví naštěstí naznačují, že utopení kontinentů v mořích se tak či onak bát nemusíme. Během 500 milionů až jedné miliardy let totiž zřejmě naše planeta na každý pád začne přicházet o své oceány vlivem "průsaku" části do nitra Země, stejně jako vlivem zvyšující se solární radiace a zrychlujícího se skleníkového efektu. Pro život to bude fatální změna. Ať už tento proces lidská činnost urychlí, nebo ne, za 1,1 miliardy let by na povrchu Země nemusela být ani kapka vody, do níž by se o další miliardu let později měly kontinenty potápět...

Ladislav Loukota