Do vězení kvůli statistice: Jaké logické chyby se dopustil soud?

Před dvaceti lety se odehrál příběh, který ukazuje, že i v oblastech zákonů a statistiky (tedy zdánlivě velmi racionálních sférách) může dojít k obrovskému zkreslení, které dokáže zničit lidské životy. Obětí justiční zvůle se stala právnička Sally Clark, kterou v krátké době postihly hned dvě tragédie, jichž se žádná matka nechce dožít: obě její děti nečekaně zemřely ve věku pouhých několika týdnů. Následný hon na čarodějnice ukázal to horší v nás…

Slepá spravedlnost

Tento jev je známý jako syndrom náhlého úmrtí kojenců a, jak naznačuje již jeho název, spočívá v nečekané a ani po pitvě nevysvětlené smrti malých dětí do jednoho roku věku. Tímto záhadným způsobem zemře zhruba 1 z 5000 dětí, jedná se tedy o poměrně vzácnou záležitost. No a pokud by tímto způsobem zemřely hned dvě děti jedné matky, je to už docela podezřelé – aspoň toho názoru byl uznávaný pediatr Roy Meadow.

Vedle profesorského titulu se Meadow mohl pyšnit i rytířským řádem, což svědčí o tom, že se jednalo o opravdu uznávanou kapacitu. V 60. a 70. letech totiž pomohl definovat takzvaný Münchhausenův syndrom v zastoupení (Munchausen Syndrome by Proxy). Tato psychická choroba se jmenuje podle Barona Prášila (v originále Münchhausena) a spočívá v předstírání nemoci u závislé osoby, nejčastěji tedy u dítěte. Podstatné je, že z takového chování neplynou žádné výhody, porucha spočívá právě v onom předstírání. Leckdy se tedy stává, že matky předstírají, že jejich děti jsou určitým způsobem nemocné, čímž zaměstnávají lékařské pracovníky; v horších případech matky děti i přímo týrají, aby u nich vytvořily potřebné symptomy. Právě Meadow pomohl mnoha dětem právě tím, že tento podivný fenomén popsal a pojmenoval.

Nebezpečí statistiky

Dlouhá desetiletí platil Meadow za předního britského specialistu na zneužívané děti, jenže z jeho životního poslání se postupem času stala posedlost. Britská justice začala využívat takzvaný Meadowův zákon, podle kterého je smrt jednoho dítěte tragédií, smrt dvou dětí velmi podezřelá a smrt tří by měla být posuzována jako vražda, pokud se neprokáže opak. Na základě chybně vypočítané statistiky Meadow dospěl k tomu, že pravděpodobnost nezapříčiněného úmrtí dvou malých dětí je 1 ku 73 milionům.

Právě na těchto základech byla odsouzena Sally Clark. Její první dítě zemřelo v roce 1996, druhé o rok a půl později. Obě byly ve věku pouhých několika týdnů a právě Meadowova výpověď o tom, jak je takový souběh událostí vysoce nepravděpodobný, zapříčinil její odsouzení k doživotí za mřížemi – navzdory tomu, že nebyla prokázána žádná souvislost mezi chováním matky a úmrtími dětí!

O něco později se do případu vložila Royal Statistical Society, tedy prominentní britská statistická společnost. Opakovaně předkládala soudu důkazy o nepodloženosti Meadowových výpočtů, a výrazně se tak podílela na přezkoumání celého případu. I díky nově nalezeným důkazům o infekci jednoho ze Sallyiných synů, což s jeho smrtí nejspíše souviselo, se nakonec nevinná žena po několika letech za mřížemi dostala ven. Jednalo se o velké vítězství rozumu a statistiky. V důsledku bylo přehodnoceno i několik dalších případů, v nichž se Meadow výrazně účastnil, a jeho jméno se stalo velmi kontroverzním.

Nešťastná Sally Clark se však z prožitých útrap do konce života nevzpamatovala a v roce 2007 zemřela v důsledku závislosti na alkoholu. Smutný konec jednoho příběhu, na který nebudeme vzpomínat rádi; jeho odkaz je však podstatný, neboť nám pomáhá si uvědomit, že i racionální statistiku je možné děsivě překroutit.

Text: MS