Den, kdy Rusku spadla družice na USA...

Psal se rok 1962. V bipolárním světě zuřila studená válka, v níž se dvě velmoci snažily jakýmkoli způsobem „sestřelit“ jedna druhou a vzájemně dodávaly vojenskou pomoc i vojáky na různé strany fronty v rámci vietnamské války. V takové atmosféře bylo nemyslitelné, aby sovětská družice spadla na americké území. A přesto k tomu došlo.

Američané brali let prvního člověka do vesmíru jako vlastní selhání. Jurij Gagarin, jenž obletěl naši planetu, se pyšnil sovětským občanstvím. To znamenalo ve vesmírném závodu jasný gól do americké branky, který Sověti vsítili 12. 4. 1961. Proto Američané napjali všechny síly na „vylodění se“ na Měsíci, čehož dosáhli v červenci 1969. Po celou dobu vládlo mezi oběma velmocemi extrémně silné napětí, přičemž vesmírný výzkum patřil po armádním a špionážním programu mezi nejutajovanější oblasti. V této atmosféře došlo v americkém Wisconsinu k bizarnímu pádu sovětské družice.

Místo nadvlády průšvih...

Sputnik 4 se měl stát dalším úspěšným modulem dokazujícím sovětskou „nadvládu“, nebo alespoň být důstojný protivníkem v americko-sovětském vesmírném zápasení. Celá série sputniků byla konstruována a testována tak, aby připravila modul na let s lidskou posádkou. „Čtyřka“ obsahovala vědecké přístroje, televizní okruh a dokonce i figurínu člověka v životní velikosti. Během letu měla monitorovat podmínky umožňující let s živou posádkou a testovat možné stresory. Základem se stal přetlakový návratový modul kulového tvaru SA (spuskajemyj aparat) o průměru 2,3 m. Absence tepelného štítu by se dala označit za nepochopitelné selhání, ale šlo o záměr, neboť loď měla během návratu shořet v atmosféře. Celý komplex vážil 4 540 kg z čehož 2 500 kg tvořila vzduchotěsná kabina s fiktivním kosmonautem.

Celý projekt se považoval za milník lidské cesty směrem do neobydlených a člověkem „osobně“ nepoznaných hlubin vesmíru. K úspěšnému startu došlo 15. května 1960 ze známého kosmodromu Bajkonur. Tím ale dobré zprávy pro vědce skončily. „Dne 18. 5. 1960 selhal infračervený senzor horizontu Země, v důsledku čehož nebyla orientace lodi pro brzdicí manévr správná,“ píše o nenadálé poruše knihovna Akademie věd ČR. Loď se dostala na vyšší oběžnou dráhu. Porucha vedla k zákazu tohoto typu senzoru při letech s lidskou posádkou. V tu chvíli se nedalo dělat nic jiného než čekat, až se Sputnik 4 dostane do atmosféry a shoří, přičemž se nedalo předem spočítat, kde přesně k tomu dojde. Kosmickou loď sledovali jak Sověti, tak americká letecká základna Ent v Coloradu.

A nejen oni. „Smithsonian Astrophysical Observatory požádala týmy svých dobrovolníků, aby věnovali větší pozornost možnému „návratu“ kosmické lodi. Ti v naději, že spatří něco neobvyklého, obsadili své pozorovatelny. V noci ze 4. na 5. září 1965 spatřil amatérský pozorovatel Gale Highsmith první známky kosmické lodi, velký předmět hořící v atmosféře nad jeho hlavou. Blok ohně se rozdělil do šesti kusů a padal k zemi,“ napsal server Popular Science. Čekalo se, kam na wisconsinské území dopadnou kusy sovětské družice. Největší fragment se zaryl do asfaltu přímo před zraky dvou v automobilu patrolujících policistů. Marvin Bauch a Ronald Rusboldt se tak na čas stali stali nechtěnými policejními hvězdami. Korálky roztaveného kovu se kutálely po střeše kostela v Manitowoc. Části, které se dostaly do amerických laboratoří, potvrdily jejich „kosmický“ původ mimo jiné i díky záření, které si přinesly sebou.

Jak moc šlo vědecké závody zpolitizovat, ukazuje i nepatrný detail. Tisková agentura Sovětského svazu (TASS) neopomněla zdůraznit čas, kdy sputnik proletěl nad Paříží, neboť právě tam právě probíhalo setkání prvního tajemníka ústředního výboru Sovětského svazu Nikity Chruščova s americkým prezidentem Dwightem Eisenhowerem. Ideální chvíle na chvilku propagandy a provokace.

Text Topi Pigula