Dějiny zlata: Kolik tun už jsme vytěžili a kde hledáme další?

Odhaduje se, že na světě je v tuto chvíli kolem 188 000 tun zlata, přičemž největší zásoby žlutého kovu jsou dnes ukryté v tajných sejfech centrálních bank – 10 největších centrálních bank světa vlastní dohromady asi 23 000 tun zlata a dalších 2000 tun patří Mezinárodnímu měnovému fondu.

Zlato je tak cenné, že se z ekonomického hlediska vyplatí recyklovat i to nejmenší množství kovu, které se nachází třeba v elektronice. Z jedné tuny počítačů je totiž možné získat vice zlata, než ze 17 tun zlatonosné rudy. Dokonce i v lidském těle můžeme najít 0,2 miligramu zlata obsaženého především v krvi.

Zlato a periodická soustava prvků

Proč se právě zlato a stříbro začaly používat pro výrobu peněz? Odpověď se skrývá v periodické soustavě prvků. Který z nich je pro uchování hodnoty nejvhodnější?

Jako první můžeme škrtnout všechny plyny. Je jasné, že z vodíku nebo argonu peníze nevyrobíme. Pak vyloučíme prvky rozpustné ve vodě a prvky, které reagují se vzduchem, ať už při styku s ním korodují, nebo vzplanou. Tím jsme vyloučili 56 prvků.

Samozřejmě musíme škrtnout i všechno radioaktivní, protože nikdo nestojí o to, aby ho jeho peníze zabily. Překvapivě nám tak ubude 45 prvků. Pokud jste dobře počítali, zbylo pět vzácných kovů. Zlato, stříbro, rhodium, platina a paladium.

Rhodium a paladium byly objeveny až v 18. století. Platina se rozpouští až při teplotě okolo 3000 stupňů Celsia a takový žár byl pro první tavicí pece nedosažitelný. Zůstává tedy zlato a stříbro – právě tyto drahé kovy si lidstvo zvolilo jako prostředek směny i uchovatele hodnoty.

Nezničitelné zlato

Zlato přitom postrádá jeden druh rizika, který je společný pro všechna ostatní aktiva, a tím je riziko trvalého znehodnocení, tedy trvalá ztráta ceny. Cena zlata může růst nebo klesat, ale zlato jako takové je věčné. To mimochodem znamená, že téměř každý v minulosti vytěžený gram zlata je znovu používán. Prsten, který si koupíte na tržišti v Dubaji, v sobě může obsahovat zlato, které zdobilo krk Kleopatry.

Zlato je v přírodě velmi vzácný prvek. Váží 19krát více než voda a dvakrát tolik než olovo, tvoří ale pouhé 3 miliardtiny zemské kůry. Už od počátku civilizace vyvíjelo lidstvo neuvěřitelné úsilí, aby zlato z hlubin země získalo.

První zlato bylo objeveno v korytech řek. Staří Řekové věřili, že zlato vzniklo spojením vody a slunečního svitu. Zlato se tehdy získávalo rýžováním. Kolem roku 1200 př. n. l. byla při těžbě zlata používána i ovčí kůže, na které se ve vodě zachycovala drobná, ale těžká zrnka zlata. Poté se rouno nechalo na slunci vysušit a zlatá zrnka se vyklepala na zem. Tak zřejmě vznikla i báje o zlatém rounu.

Rozšířenou byla i technika profukování. Mokré vlněné přikrývky se zanechaly na místech vystavených větru, který z nich postupně odfoukl lehčí písek a zanechal v nich jen těžší zrnka zlata.

Lehce přístupné zásoby zlata na povrchu ale byly brzy vyčerpány a zlatokopové vymýšleli způsob, jak se dostat pod zem. První doly můžeme datovat už do dob Římské říše. Ze začátku se zlatokopové omezovali jen na snadno přístupná naleziště zlata. Do roku 1860 se těžařům podařilo dosáhnout maximální hloubky asi devadesáti metrů.

Aby oddělili zlato od křemene, hloubili horníci šachty. Skála se navrtávala ručně nebo za použití pneumatických vrtaček a malého množství dynamitu. Pak se objevily hydraulické vrtačky. Z velkých kusů skály se po vytažení z dolu pomocí strojů uvolňovalo zlato.

V 80. letech byla v Nevadě vyvinuta nová technologie, umožňující použít oxidovanou rudu nízké kvality. Většinou se jednalo o zkorodovaný pyrit, který obsahuje malé množství zlata. Když zoxiduje, zlato se z něj uvolní. Pokud se na něj nalije roztok kyanidu, zlato se rozpustí a je možné ho z rudy získat. To byla opravdová revoluce, ale i ta už je minulostí, protože naleziště jsou již z větší části vybraná.

Pak se začalo používat satelitní snímkování. Kovy i jíly produkují rozdílně zabarvená světelná spektra, jejichž vyhodnocením bylo možné najít naleziště a začít s těžbou. Byla to poslední metoda, která hledání nalezišť usnadnila. Od té doby je hledání zlata stále komplikovanější.

Kde hledat další zlato?

Všechna nová naleziště jsou stále hlouběji a hlouběji pod povrchem země. A to přináší spoustu nových problémů. Prospektoři v podstatě hledají naslepo, často podle stop geologických procesů, které se v místě odehrály třeba před 100 miliony lety. Odhaduje se, že jen na jednom z tisícovky nalezišť se opravdu začne těžit a jen jedno z 10 000 nalezišť patří mezi ty opravdu výnosné.

Zlato není možné spotřebovat. Všechno vytěžené zlato zůstává jednou provždy nad povrchem, i když je třeba schované v egyptských pyramidách. Pokud je dostupné, vrátí se jednou znovu na trh. Takže těžařský průmysl jen dodává další množství kovu k už existujícím obrovským zásobám zlata. Proto se těžba zlata tolik liší od těžby ropy, mědi nebo třeba železné rudy, protože všechny tyto komodity jsou spotřebovány krátce po vytěžení, ale zlato ne.

Během posledních 150 let množství vytěženého zlata díky novým technologiím i novým nalezištím výrazně vzrostlo. Zajímavé je, že procentuální nárůst zásob zlata zůstává poměrně stabilní, mezi jedním až třemi procenty.

V roce 2018 se vytěžilo na celém světě 3260 tun zlata. Prvních pět zemí v těžbě zlata byly Čína (404 tun), Austrálie s 270 tunami, Rusko (250 tun), USA (237 tun) a Jihoafrická republika (190 tun).

Pokud jde o spotřebu zlata podle oborů, požadovalo v roce 2019 nejvíc drahého kovu zlatnictví a výroba šperků – celkem to bylo 2107 tun. Na druhém místě se umístilo investiční zlato (1271,7 tuny) následované centrálními bankami a dalšími institucemi (650,3 tuny). Nejméně zlata – 326 tun – putovalo do sektoru technologií.

(mih)

Celý článek o významu zlata pro dějiny lidstva najdete v letošním prvním vydání časopisu Prima ZOOM, jehož tváří se stal herec a příležitostný dobrodruh Ivan Trojan.