Degenerativní myelopatie – onemocnění psů, o kterém se moc nemluví

Pokud pes staršího věku špatně ovládá zadní končetiny, může se jednat o nevyléčitelné onemocnění jménem degenerativní myelopatie. Jedná se o progresivní onemocnění bílé hmoty míšní, které se projevuje u široké škály psích plemen. V roce 2014 bylo popsáno 124 psích plemen trpících tímto onemocněním. Poprvé se degenerativní myelopatie (DM) projevila u německých ovčáků, kteří jsou jí dodnes postižení nejvíce.

Příčinou tohoto fatálního onemocnění je mutace genu SOD1. Kvůli ní nedojde k tvorbě proteinu superoxid dismutáza v míše. Výsledkem je postupná degenerace míchy a odumírání nervového aparátu v pánevní oblasti. To vede ke zhoršující se pohyblivosti psa a později až k paralýze a úplnému ochrnutí pánevních končetin.

Zda se onemocnění projeví, nám dnešní medicína není schopna říct. Jediné, co se můžete dozvědět, je přítomnost této genetické vady. Testování se provádí z odebrané krve.

Jak se nemoc projevuje?

Jelikož při tomto onemocnění mícha postupně odumírá, tak mozek nedostává správné informace o poloze pánevních končetin a zadní části trupu. To vede k tomu, že pejsek může kulhat, nebo se v pánevní oblasti stáčet na pravou či levou stranu. K projevům může dojít kdykoliv od pátého roku pejska. Později se nemoc prohlubuje a postižený pes končetiny buď táhne za sebou, nebo neovládá vůbec. Časem může dojít až k takzvané ataxii, a dokonce i změně hlasu pejska při štěkání do vyšších poloh.

Při prvních příznacích je potřeba vyhledat lékaře a podstoupit magnetickou rezonanci a neurologické vyšetření. Tím vyloučíte další možné diagnózy, jako je vyhřezlá ploténka nebo u velkých plemen obvyklá dysplazie kyčelních kloubů.

V případě, že lékař potvrdí některou z dalších možných diagnóz, ale pejsek je přesto pozitivní na DM, tak není vyhráno. Ani největší odborníci v České republice z oblasti neurologie a ortopedie se neshodnou, jestli má smysl odstraňovat další problematické diagnózy v případě potvrzené degenerativní myelopatie. Dle jejich zkušeností se projevy nemoci jen urychlí.

Průběh degenerativní myelopatie je pro pejska bezbolestný, ale například zmíněná vyhřezlá ploténka a přerušení míchy jsou dosti bolestivé problémy. Je otázkou, zda pejska operovat a vystavovat ho tím další bolesti. Navíc se může stát, že lékaři operaci odmítnou.

Lze s tím něco dělat?

Bohužel nelze. Toto onemocnění je geneticky dané a neléčitelné. Jedinou cestou pro udržení pejska co nejdéle pohyblivého je fyzioterapie. Tou zpomalíte atrofii svalů, a dokud budou nervy v pánevní oblasti alespoň trochu fungovat, tak bude pejsek „chodit“.

Doporučuje se aquaterapie. Při té pejsek chodí na pásu ve vodě a posiluje svalstvo, aniž by naplno namáhal postiženou pánevní oblast. Středisek nabízející podobnou fyzioterapii je po České republice několik.

Jak degenerativní myelopatii vymýtit?

Bohužel dnešní medicína je v boji proti degenerativní myelopatii bezradná. Rychlost a průběh tohoto onemocnění není nijak zdokumentován. Tento typ genomu se předává z generace na generaci, a tudíž je jisté, že pokud jeden z rodičů je pozitivní na degenerativní myelopatii, tak ji zdědí i jeho potomek. Jedinou cestou, jak degenerativní myelopatii vymýtit, je nemnožit psy s pozitivním nálezem. Tím se zabrání v jejím šíření. Je to běh na hodně dlouhou trať, ale jiná cesta prozatím není.

Dle stanov řádu chovatelů německých ovčáků by měli všichni chovatelé tohoto plemena chovné psy testovat. A rozhodně by se podobný postup vyplatil i pro další plemena. Konečná fáze tohoto onemocnění, kdy pejsek nechodí a je inkontinentní, je jak pro majitele, tak pro pejska velkým utrpením.

Text: Vít Kosina