Čtyři potravinové trendy, které přijdou do roku 2050

Způsob, jakým se stravujeme, čeká na největší otřes od příchodu rychlého občerstvení po druhé světové válce. Rostoucí populace, genová manipulace plodin i masivní robotizace vaření za několik dekád zřejmě promění celé nahlížení na naši konzumaci potravin. Poznejte čtyři nejvýznamnější trendy a spolu s nimi i pokrmy, které si možná dopřejete za nějaké tři dekády.

1) Hmyz - ale spíše jen skrze chovné ryby

O tom, že zvyšující se populace (ačkoliv ne tak rapidně, jako si mnozí myslí - porodnost dramaticky klesá v celém světě) bude časem muset být nakrmena hmyzem, se mluví už několik dekád. Lidstvo mezitím překonalo hranici šesti a poté i sedmi miliard a nezdá se, že hlad po hmyzu výrazněji stoupá. Důvod je zřejmě v kultuře. Mnohé asijské země sice z hmyzu vaří tradičně, i zde však stoupá produkce hovězího a vepřového, jež je považováno za známku většího bohatství. Vzdor řadě pokusných produktů z hmyzu je zkrátka náš odpor vůči němu stále dominantní - a na tom se zřejmě v příštích pár dekádách nic moc nezmění.

Jenže hmyz je stále velmi kvalitním zdrojem živin, zemědělci a podnikavci proto uvažují, jak jej využít bez nutnosti cpát je rovnou lidem. Podle zprávy amerického MIT stoupá celosvětově využití hmyzu jako zdroje proteinů v živočišné výrobě - hmyzem je již dnes krmen skot či kuřata, ještě významněji ale zřejmě v budoucnu vzroste krmení chovných ryb. Počet rybích farem roste a rybí maso může v budoucnu být primárním typem masa - doposud volný rybolov, de facto poslední dochovaná forma našeho loveckého-sběračského já, je totiž nahrazován centralizovanou produkcí rybího masa. Nechat hmyz “projít” skrze ryby, jež jsou o poznání zdravější a produkují méně skleníkových plynů než chov skotu, se tak zdá být optimálním zdrojem proteinů pro rok 2050, kdy může lidská populace překročit počet devíti miliard lidí. Některé druhy hmyzu se sice nakonec mohou zařadit do našeho jídelníčku, ryby vykrmované hmyzem však bude o poznání snazší prodávat.

2) Zelenina a řasy - často ale geneticky upravené

Druhá položka seznamu zřejmě nezní příliš futuristicky, protože GMO plodiny jsou normou již dnes. I když by si mnozí možná přáli konec genetických úprav, nedojde-li na drastické regulace, nový a přesnější genový editor zřejmě GMO plodiny násobně zvýší. Výhodou je, že velmi levný CRISPR zřejmě přinese konec kontroverzních patentů společností, jako je Monsanto. Proliferace editování, kdy bude prakticky každý s to si vytvořit své geneticky upravené plodiny (a zřejmě i chovná zvířata, ale o těch později), může však být i bezpečnostním rizikem.

Vylepšení nutričních kvalit rostlin a jejich odolnosti vůči nemocem bude však jenom jednou stránkou budoucího zemědělství. Stoupat bude možná i význam řas jako přísady potravin či přílohy, globálně však trh se zemědělskými plodinami zřejmě definitivně dobydou - poněkud nepřekvapivě - brambory. Mnozí možná předpokládali růst významu rýže či jiných asijských plodin, právě Čína však momentálně masivně propaguje brambory pro tuzemskou konzumaci. Oproti rýži totiž brambory potřebují menší kvalitu půdy i méně vody, dovolují tak nakrmit více populace. Chipsy a hranolky tak budou v budoucnu zřejmě ještě populárnější než dnes.

3) Mikroplodiny a laboratorní maso - z vertikálních farem

Rostoucí velkoměsta zřejmě budou znamenat i velký nárůst lokálního pěstování v tzv. vertikálních farmách. Je sice možné, že jejich budoucí význam je dnes přeceňován - pokud bude cena dopravy stále nízká, budou plodiny možná levněji produkované mimo města. Investice ve vertikální farmy dnes však prozatím stoupají. V klasickém významu jsou tyto komplexy jakýmisi hydroponními mrakodrapy (může však jít i o malé stavby) plnými umělého osvětlení. Není sice snadné tyto budovy postavit, lze v nich však pěstovat plodiny 24 denně, 7 dní v týdnu, 365 dnů v roce. To celé uprostřed města se snazší distribucí. Dnešní farmy mají sice problém s pěstováním vyšších plodin (například pšenice), avšak genová manipulace dovolující zmenšení výšky by to během pár dekád mohla vyřešit. V kontrolovaném prostředí bude navíc možné uplatnit i nedávné zjištění Oxfordu, že kvalitu pěstování mohou ovlivnit i specifické zvuky.

Krom centralizace budou vertikální farmy představovat výhodu i v automatizaci. Již dnes existují robotizované farmy schopné zavlažovat a sklízet specifické druhy zeleniny a ovoce - vertikální farmy budoucnosti díky podmínkám interiéru aplikují roboty snadněji a levněji než farmy pod širým nebem. A pokud by snad v jejich nabídce chybělo maso, bude zřejmě moct sáhnout i po "etičtějším" laburgeru. Sekaná z rozmnožených buněk se sice stále neobejde bez zabíjení - stále bude nutné buňky před rozmnožením odněkud vzít - její cena však může být při průmyslové aplikaci metody jenom o fous vyšší, než kolik bude stát maso běžných zvířat. Dost možná se najde dost zákazníků, kteří si za své morálně podstatně čistší hamburgery rádi připlatí.

4) 3D tisknuté pizzy, koláče, domečky, sošky...

Vedle ingrediencí se dost možná radikálně promění i příprava pokrmů. Lze předpokládat, že u řady řetězců rychlého občerstvení významně přibude jak 3D tisku, tak i dalších robotických prací (úklidu, míchání, manipulace s pokrmy apod.). Již dnes existují první pokusné 3D pizzerie dovolující přípravu solidních pokrmů - jsou však stále příliš drahé, pomalé a komplikované. V reálu budou 3D tiskárny pro masivnější rozšíření potřebovat minimálně celou jednu generaci. Své babičce je tak průměrný Čech dárkem koupí možná tak v roce 2040.

Možno pokrmy připravovat skrze 3D tisk však zřejmě rozhodně neskončí jen u tisknutí jídel v jejich staré podobě. 3D vytisknuté jídla budou rájem budoucích kreativních kuchařů! Bude klidně možné připravovat celé scenérie, jídla vyprávějící příběhy, pokrmy ve tvaru surrealistických obrazců, čokoládové sochy nebo třeba pokrmy vytvořené z postupně rostoucích plodin. Startupy s různými nápady podobného druhu již dávno existují, prozatím však mají vlivem menšího trhu 3D tiskáren stále problém, ehm, se uživit. Ti, kteří tlaky trhu ustojí a dostanou se k expanzi, mohou za tři dekády a dále přijít s celou řadou jídel, o nichž si dnes můžeme leda tak nechat zdát.

text: Ladislav Loukota