Co je Syndrom Červené Karkulky. A trpí jím myslivci lovící vlky?

Kde se vzala Červená Karkulka

Obecně známá pohádka se vlastně stala archetypem, kde zlo je definováno díky šelmě plížící se nocí, a která má na svědomí několik lidských životů, zatímco dobro, potažmo spravedlnost, se skrývá v myslivcově dýce, kterou srdnatý chlapík rozpárá vlka, aby pozřenou Karkulku a babičku vysvobodil z jeho žaludku. Pomiňme fakt, že vlci, na rozdíl od hadů, nepolykají svou kořist v celku a loví ve smečkách, takže by na lovu nebyl jen jeden vlk a karkulka by ve vlčím žaludku byla naporcovaná, takže myslivcův zásah by neměl smysl. Nicméně pohádky a biologie až příliš často nejdou ruku v ruce. Tato po generace vyprávěná pohádka už od mala implementuje jistou nenávist a strach do dětských duší v době, kdy se formuje jejich postoj ke světu a živé přírodě. Jen na okraj dodejme, že slovo „Karkulka“ pochází z latinského carracalla znamenající čepeček, čapku, prostě zkrátka a dobře – pokrývku hlavy.

Vlk záporák

V „naší“ Karkulce figuruje vlk záporák, ve starších verzích příběhu šlo o vlkodlaka nebo obra, dokonce existují varianty, kdy vlk převlečený za babičku nechá dívku v červené čapce či kápi vypít stařenčinu krev či sníst její maso, čímž ji podvodem zmanipuluje ke kanibalismu. Historicky známá je Le Petit Chaperon Rouge, tedy Červená kapuce, ale variant na toto téma najdeme v historii celou řadu. Na to, jak silně byli vlci vnímáni našimi předky ukazuje i množství sídel majících vlka ve svém názvu. Různých Vlkovů, Vlkonic, Vlčí a dalších odvozenin je 71, zatímco obec či město pojmenovaná po rysovi není ani jedna. Ostatně jasnou vlčí symboliku bychom našli i v celé řadě šlechtických erbů.

Text: Topi Pigula