Čím víc milujete přírodu, tím víc ji ničíte, odhaluje nový výzkum

Čím dál víc cestovatelů si dnes představuje ideální dovolenou tak, že odjede na nějaké vzdálené místo, kde bude pozorovat divokou zvěř a domorodce. Většina lidí tak dokonce činí v domnění, že jejich peníze onomu místu pomohou, že tamní obyvatelé díky nim budou mít co jíst a zvířata budou víc chráněna. Není to pravda.

Podle článku uvedeném v časopise Trends in Ecology & Evolution (Trendy v ekologii a evoluci) vědci tvrdí, že turisté zvířata bezděčně ohrožují - vystavují je většímu riziku, že je jednoho dne uloví a sežere nějaký predátor.

Ekoturistika je však na celém světě na vzestupu. „Nedávné údaje ukázaly, že chráněné oblasti na celém světě navštíví ročně 8 miliard lidí! To je jako kdyby každý člověk na Zemi vyrazil jednou za rok na výlet do nějakého národního parku a ještě něco navíc,“ uvádí Daniel Blumstein z Kalifornské univerzity v Los Angeles. „Takové množství lidí toužících po ekoturistice a po spojení s ohroženou přírodou se jen přidává na dlouhý seznam věcí, kterými lidstvo poškozuje přírodu a vyvolává změny v oblasti životního prostředí.“

Podle Blumsteina by lidé měli začít přemýšlet o tom, jaké může mít přehnaný cestovní ruch možné dlouhodobé účinky na životní prostředí. I manažeři a vědci by prý měli vzít v úvahu škodlivé dopady nového způsobu cestování a znovu posoudit udržitelnost tohoto typu cestování. Přestože ekoturistika má za cíl zvýšit biologickou rozmanitost přírody, paradoxně ji spíš vyčerpává. Přítomnost člověka totiž mění způsob, jakým se zvířata chovají. Tato změna chování neprobíhá jen v přítomnosti pozorovatelů, ale rozšiřuje se i do dalších oblastí jejich života. Změny v chování a činnostech pak mohou zvířata dál ohrožovat způsobem, který není na první pohled zřejmý.

„Když se zvířata příliš spřátelí s lidmi, mohou je zklamat jejich instinkty. Jakmile se zvířata budou cítit pohodlně v přítomnosti lidí, budou se chovat odvážněji i v jiných situacích. Narazíli-li pak na skutečné dravce, zemřou, protože ti nebudou mít slitování,“ píše Blumstein.

Všechno špatně...

Ekoturistika se v některých případech podobá domestikaci či urbanizaci. Ve všech třech případech vede pravidelná interakce mezi lidmi a zvířaty k jakémusi jejich zkrocení. Důkazy ukazují, že domestikované stříbrné lišky jsou více poslušné a méně bázlivé. Tento stav je výsledkem evolučního vývoje, ale také výsledkem setkávání s lidmi. Domestikované ryby pomaleji reagují na simulované útoky dravců. Lišky, veverky a ptáci, kteří žijí v městských oblastech, jsou odvážnější a trvá jim déle, než před nebezpečím prchnou.

Přítomnost člověka může také odrazovat přirozené nepřátele, takže vytvoří jakési bezpečné útočiště menším zvířatům. Ta se pak stávají odvážnější. Například kočkodani se v přítomnosti lidí tolik nebojí svých přirozených nepřátel leopardů. V Národním parku Grand Teton zase přírodovědci zpozorovali, že losi a vidlorozi, kteří žijí v oblastech navštěvovaných turisty, tráví méně času pozoráním okolí, za to se prodlužuje doba, kterou věnují krmení.

Otázkou je, do jaké míry se toto uvolněnější a odvážnější chování, když jsou lidé kolem, přenáší do jiných situací. Nejsou pak zvířata víc ohrožena v přítomnosti predátorů? A co se stane, když přijdou pytláci? „Víme, že lidé jsou schopni způsobit rychlou změnu vlastností i znaků jiných druhů,“ tvrdí vědci. „Pokud si jedinci selektivně navyknou na přítomnost člověka, zejména turistů, a invazivní praktiky cestovního ruchu tyto návyky podporují, může to mít zatím nezamýšlené důsledky, jako je zvýšené riziko predace. I malé odchylky vyvolané člověkem mohou ovlivnit chování druhu nebo jeho populační biologii a ovlivňují funkčnost druhů ve své komunitě,“ uvedl vědec.

Blumstein spolu s kolegy doufá, že se interakce mezi člověkem a volně žijícími druhy bude i nadále zkoumat. „Je nezbytné komplexněji pochopit, jak různé druhy a v jakých situacích reagují na lidskou přítomnost a za jakých podmínek je ta ohrožuje,“ vysvětluje vědec.

Lucie Kořistová