Čím poletíme ke hvězdám? Američtí vědci už to vědí!

Jakou lodí opustíme Sluneční soustavu?

Letošní konference DARPA připomíná všechny možnosti cesty ke hvězdám. K cizím hvězdám se prý vydají roboti i lidé.

Minulý měsíc se konalo letošní sympozium 100 Year Starship, které před pěti lety vzniklo jako společná konference z dílny NASA a výzkumné armádní agentury DARPA. Jedná se o relativně malou akci, jejímž cílem je přijít s teoretickými technickými řešeními i sociálními aspekty, které je možné využít pro mezihvězdnou výpravu.

Vzhledem k tomu, že se státní agentury stále nemohou dokopat ani k pilotované misi k Marsu, dá rozum, že 100 Year Starship je svým způsobem "jenom" o seznamování názorů odborníků s nápady vizionářů – i to se však v delším horizontu může ukázat jako významný první krok k první výpravě k jiné hvězdě. Server Popular Mechanics tak například vypíchl několik nejzajímavějších idejí a aspektů mezihvězdné cesty, které byly na letošním ročníku k vidění.

3) Tam nahoře je spása

I když mají lidé za to, že populace Země může růst donekonečna, existují ve skutečnosti poměrně přesvědčivé důvody, proč tomu tak není – množství místních zdrojů. Dojde-li na jejich vyčerpání, i při maximalizaci energetických výnosů a minimalizaci plýtvání se může růst populace snadno zastavit.

Astronomka Jill Tarter však vypíchla i jiný důvod: lidstvo se musí dostat z jediného světa, protože jakákoliv celoplanetární katastrofa ho může vyhladit. Je zajímavé její názor propojit s tezí postgraduálního studenta Jamese Schalkwyka z University of Cape Town. Podle něj bude pro vícegenerační snahu o kolonizaci sluneční soustavy nebo vhodných exoplanet však třeba víc, než co mohou nabízet nynější národní agentury. Schalkwyka říká, že je jedna instituce, která je s to přežít s jediným souborem cílů napříč staletími: římskokatolická církev. Jinými slovy, tam nahoře možná čeká doslovná i přenesená spása.

2) Pohon už (skoro) máme

Abychom se však ke vzdáleným světům vydali, bude třeba nejprve vymyslet a ozkoušet správný typ pohonu schopný dosáhnout významné frakce rychlosti světla. Dobrou zprávou je, že v tomto bodě se nám nabízí celá řada možností. První možností je atomová energie – pulzní pohon projektu Orion mohl dosáhnout až na 10% rychlosti světla, ale nabízejí se i standardnější možnosti.

Jednou z nich může být solární plachetnice, aby však dosáhla vyšších rychlostí, plachta by musela dosahovat třetiny velikosti Měsíce a být urychlena ze Země laserem, který by měl stejný výdaj jako současná spotřeba lidstva. Vše je prý ale jen otázkou času. Za sto let bychom už mohli být s to plýtvat na cestu ke hvězdám takovou energií, jakou nyní potřebujeme k přežití. Na každý pád se odborníci dohodli, že lepším řešením je se momentálně zaměřit na již funkční teorie a neupínat se k exotickým pohonům, jako je antihmota, či dokonce nadsvětelný Alcubierrův pohon alias warp.

1) Roboti, nebo lidé?

Kdo však bude pasažérem budoucí mezihvězdné lodi? Zkušenosti velí, že nejprve by měla letět robotická sonda. Nemusí však nutně připomínat naše dnešní sondy jako je New Horizon, která v létě minula Pluto. Philip Metzger z Kennedyho vesmírného střediska například preferuje vyslání rojů malých robotických průzkumníků, které by byly autonomní, ale mohly by v součinnosti vytvářet i větší celky a replikovat se. Roboti nepotřebují kyslík ani jídlo, v čele průzkumu tedy zřejmě budou i nadále.

Jenom málokdo však mluví o mezihvězdné výpravě, aniž by se k cizím, vzdáleným světů chtěl vydat sám o sobě. Stavba lidmi obydleného plavidla by byla řádově náročnějším podnikem: dříve je třeba zjistit, jak přimět k fungování uzavřené ekosystémy, což prozatím stále neumíme. Dále pak je třeba přijít i s daleko lepším a pokud možno lehčím štítem proti kosmickému záření. Tak či onak, jisté je, že až se lidé ke hvězdám opravdu vydají, nebudou to běžní astronauti, ale kolonisté.

Ladislav Loukota