Jak bude vypadat kosmická loď, kterou opustíme sluneční soustavu?

Jestliže lidstvo bude někdy chtít kolonizovat planetu mimo naši sluneční soustavu, bude potřebovat skutečně velkou kosmickou loď. Zakládající populace nějaké mezihvězdné kolonie by měla mít 20 000 až 40 000 lidí. Podle serveru Space.com je o tom přesvědčen antropolog Oregonské státní univerzity Cameron Smith.

Tak velká skupina totiž podle něj bude disponovat dostatečně velkou genetickou a demografickou různorodostí, která kolonii poskytne nejlepší šanci na přežití během dlouhé cesty vesmírem, ale i po ní.

"Chcete jen tak tak prolézt, nebo to zvládnout ve zdraví? Já bych navrhoval jít do toho s něčím, co vám dá dostatečnou zálohu pro případ katastrofy," míní americký vědec.

V minulosti byli odborníci názoru, že k založení osady na cizí planetě nebo v její blízkosti bude stačit několik stovek lidí. Smith si ale myslí, že je čas na jiný pohled. "Chci se k této otázce vrátit. Už uteklo docela dost času a nyní toho samozřejmě víme víc o genetice populace," říká.

Ve své studii zveřejněné v časopisu Acta Astronautica Smith uvažuje o mezihvězdné výpravě trvající 150 let. To je rámec odpovídající úvahám výzkumníků z organizace Icarus Instellar, která se zabývá problematikou cestování k jiným hvězdám.

Loď pro 44 000 lidí

Smithovy kalkulace, které spojují informace z teorie populační genetiky a počítačové modely, ukazují, že zakládající populaci by mělo tvořit 14 000 až 44 000 lidí. Za "bezpečný a dobře zvážený počet" přitom vědec ve své studii označuje 40 000 jedinců. Z toho by mělo být 23 000 mužů a žen v reproduktivním věku.

Na první pohled se to podle vědce může zdát neuvěřitelně moc, ale je to podložené.

"Tento počet zachová dobrý zdravotní stav po pět generací přes zvýšené příbuzenské křížení relativně malé skupiny lidí, přes sníženou genetickou různorodost, přes postupnou demografickou změnu a přes očekávanou vážnou populační katastrofu během pětigenerační vesmírné cesty," konstatuje Smith v časopisu Acta Astronautica. Poukazuje přitom na to, že jeho závěry jsou podpořeny reálným životem.

"Téměř žádný přirozený druh obratlovců neklesá pod 7000 jedinců. Jsou pro to genetické důvody." A když populace pod tuto hranici klesnou, někdy přežijí, ale mnohdy se dostanou do takzvaného demografického víru vedoucího k vymření.

Možností je také poslat na cestu zmrazená vajíčka a spermie doprovázené omezeným počtem pečovatelů, připouští Smith, ale neuvažuje o tom vážně. "Dá se to udělat, ale natolik se to liší od zkušenosti lidí s životem ve společenství, že bych se tomu raději vyhnul," konstatuje. "Já bych se držel toho, s čím má lidstvo doposud zkušenosti a z čeho se může učit," dodává.

A co kolonie?

Podobný přístup má Smith, i pokud jde o návrh kolonie na Marsu. Navíc velká populace na rudé planetě by pomohla, aby kolonie získala soběstačnost, což je důležitý cíl mnoha lidí, kteří hájí stálou kolonizaci Marsu.

"Abyste toho dosáhli a mohli v tom pokračovat, potřebujete zajistit mnoho nejrůznějších specializací a schopností. A na to bude nutné mít hodně lidí," je přesvědčen. Takže vědci a inženýři plánující lidské základny mimo Zemi by se podle něj neměli snažit snižovat náklady vysíláním omezených kolonizačních posádek.

ČTK