Červi na Marsu. Lidskou civilizaci na Rudé planetě zajistí červi a žížaly

Vědci provedli pomocí červů experiment, který dokazuje, že na Marsu by mohl být život – a pokud tam zatím není, mohli bychom ho tam poměrně snadno implantovat.

Tu scénu zná asi úplně každý. V knize a filmu Andyho Weira Marťan se astronaut ponechaný na Marsu (ve fimu ho hraje Matt Damon) musí nějak živit – a tak si s velkými problémy vypěstuje brambory. Marsovská půda však na to není dost úrodná, a tak ji musí vylepšit vlastními výkaly...

Jenže ve skutečnosti je to zřejmě ještě mnohem lepší, dokazuje nový experiment nizozemského biologa Wiegera Wamelinka z Wageningen University. Tento vědec patří ke světové špičce v exobiologii – zkoumá, jak by se chovaly organismy v extrémních podmínkách, například na tak nehostinných místech, jako jsou cizí planety.

Mars na Zemi

Ve své laboratoři teď Wamelink nechal postavit kopii Marsu – samozřejmě ne celé planety, ale jen model její půdy. Vyšel z přesných údajů robotických sond, které marsovskou půdu zkoumají již řadu let, podle těchto dat nechal vyrobit z pozemských materiálů co nejpřesnější kopii odpovídající Marsu jak chemickým, tak geologickým složením. Většina hornin pro tento experiment pochází z nehostinných vulkanických obastí. Tento materiál pak namíchal s prasečím hnojem. Do tohoto pozemsko-marsovského koktejlu pak vložil živé červy. Nyní z Nizozemí hlásí převratný úspěch: červi mají mláďata!

Červům se narodila v marsovsko-pozemském prostředí dvě zdravá mláďata, podle prvních informací se mají k světu a vypadá to, že na specifickou půdu se velmi rychle adaptovala. Na první pohled se to může zdát jako prkotina, ve skutečnosti se ale jedná o fenomenální objev ukazující, že Rudá planeta je schopná změny půdy takových rozměrů, aby v ní prosperovaly pozemské organismy. To vede k tomu, že se půda bude dále měnit k podobě, jež je vhodná pro dlouhodobý život člověka a dalších pozemských tvorů.

Skleníkoví lidé – jinak to na Marsu nepůjde

Lidé by zpočátku na Marsu nemohli žít “volně”, museli by využívat uzavřených ekosystémů – vpodstatě obrovských terárií, kde by stroje hlídaly každičký jednotlivý prvek klimatu. Daly by se tam nastavit vhodné podmínky, ale stejně by bylo třeba obohatit biosféru o více organického materiálu. Základ by tvořily, stejně jako v Marťanovi, lidské výkaly a další mrtvý organický materiál – ale bylo by třeba ho měnit na další organickou hmotu a ideálně i původní marsovskou půdu měnit v něco živějšího.