Byznys s otroky udělal z Evropanů boháče. Podívejte se do míst, kde to celé vzniklo

Ostrov Goree

Nebýt otroků, Evropa by se nikdy nestala tak bohatým kontinentem. Díky kolegům z Prima SVĚTa se teď můžete podívat do Senegalu, do místa, kde se s otroky obchodovalo ve velkém...

Možná jste před časem také zaznamenali zajímavou zprávu, že prezidenti patnácti karibských států požadují po evropských zemích odškodnění za obchod s otroky. Co na tom, že se odehrál před víc než dvěma sty lety.

Možná si říkáte, že se v Karibiku zbláznili. Anebo jim dáte za pravdu. Pojďme se podívat trochu do minulosti. Reportér Prima SVĚTa Honza Novák natáčel o obchodu s otroky až v západoafrickém Senegalu.

Gorée je malý senegalský ostrůvek ve tvaru pulce vzdálený zhruba dva kilometry od Dakaru. Několikrát denně sem přijíždějí trajekty s desítkami školáků a turistů. Důvod jejich cesty je jasný: zvědavost. Tento ostrůvek byl před pár stoletími v podstatě překladištěm. Sváželo se sem zboží z celé západní Afriky - z Nigérie, Beninu, Toga, Ghany, z Pobřeží slonoviny a odváželo se do Evropy, Spojených států nebo Brazílie.

Podívejte se na reportáž:

"Proč zrovna sem na ostrov Gorée? Stačí se podívat na mapu. Je to nejzápadnější výběžek Afriky, takže je to nejkratší cesta přes oceán. V té době trvala plavba ze Senegalu do Spojených států tři měsíce. Tři měsíce tam, tři měsíce zpátky. Obchodníci měli tedy půl roku na to sehnat zboží."

A tím zbožím nebylo nic jiného než lidé. Přesněji řečeno otroci, protože otroci se za lidi nepovažovali. Zacházelo se s nimi jako s komoditou nebo s movitým majetkem.

"Nejdůležitějším ukazatelem byla váha. Muži museli mít minimálně šedesát kilogramů. Když neměli, dali je do speciální místnosti a tam je v uvozovkách vykrmovali fazolemi..... Ti, kteří z toho onemocněli, skončili bezmilosti v moři. Tehdy žilo kolem ostrova hrozně žraloků. Cítili krev a o potravu neměli vůbec žádnou nouzi."

Jednou z nejstarších budov na ostrove je Dům otroků. Vystavěli ho Nizozemci před 250ti lety a je jedinou stavbou, která se dochovala. Tehdy bylo takovýchto domů na Gorée nejméně třicet. V prvním patře bydlel vždy mastr - tedy obchodník. Dole bylo jeho zboží - zhruba 150 až 200 otroků.

Otroci byli roztříděni podle ceny. Nejdražší byl zdravý, silný, těžký muž. V rané fázi otroctví se směňoval za zbraně, barely vína, obleční nebo deky. Ženy byly čtyřikrát levnější. Důležitá byla velikost jejich prsou. Drobná pevná prsa značila, že dotyčná bude asi panna. Pro mástra byla tedy o špetku cennější.

Specifickým zbožím byly děti. Buď se dávaly takzvaně grátis významným zákazníkům nebo se vyměnily za tabák, náhrdelník, drobnou bižuterie nebo zrcátka.

Z ostrova bylo možné uniknout pouze dvěma způsoby. Mohlo se to povést ženám, které mástr přivedl do jiného stavu, a tím pádem dostaly svobodu, nebo takzvanými Dveřmi odkud není úniku. Rovnou do chřtánu žraloků.

Tento článek i video jsou reportáž z Prima SVĚTA, který vysíláme každou neděli v 9:20 na Primě.

"Tato cela byla určená pro zpupné otroky, kteří něco provedli. Je tak nízká, že se tam člověk nemohl ani postavit." Nejen nízká, ale i malá. V zhruba čtyřech metrech čtverečních se prý tísnilo někdy až šest otroků najednou. "V roce 1991 navštívil ostrov Nelson Mandela. Mandela šel také jako vy - dovnitř cely. Zůstal tam asi pět minut a když vyšel ven, tak plakal. Možná proto, že mu to připomnělo jeho vlastní uvěznění v Jihoafrické republice."

Goree, ostrov celebrit

V roce 1992 přijel na ostrov také papež Jan Pavel II. Prošel dveřmi odkud není návratu a omluvil se Africe a Afričanům. Goréé navštívila spousta významných lidí. Před rokem i Barack Obama. Ostrov otroků by měli vidět všichni lidé. Abychom se poučili a možná popřemýšleli, jestli náhodou Afriku stále nezotročujeme - jen jiným způsobem.