Bojíte se pavouků? Radujte se. Umíme v mozku přeprogramovat specifické fobie, hlásí vědci

Arachnofobie, agorafobie, hydrofobie, klaustrofobie, posttraumatický stres – seznam lidských obav z něčeho je tak dlouhý, kolik jenom je lidských činností. Nějakým typem fobie trpí skoro 10 % lidstva a spouštěcí mechanismus může být mnohdy zcela náhodný. Doposud měli pacienti krom psychologických terapií a osobní vůle možnost sáhnout pouze po antidepresivech s některými rizikovějšími vedlejšími účinky. Vědci však na konci listopadu rovněž ohlásili experiment, při němž v mozku změnili specifický strach na příjemnější pocit.

Jak změnit strach

Doposud nejefektivnější terapie fobie probíhá skrze vystavení pacienta jeho strachu v naději, že se mu naučí čelit. Expozice však funguje jenom pro některé případy, pro pacienty je inherentně nepříjemná a nedá se skrze ni dost dobře léčit třebas posttraumatický stres. Nová metoda proto funguje přesně opačně – a spočívá naopak v nevědomém přeprogramování skrze odměnu pacienta. Prvním krokem týmu z univerzity v Cambridge ve snaze o změnu fobie je její nalezení. V budoucnu se snad již budou hledat existující strachy, vědcům však z etických i pragmatických důvodů momentálně šlo o ověření metody, nejprve tak museli skupině 17 dobrovolníků nějaký strach vnutit!

Dělo se tak po několik dnů tím, že vědci účastníkům na počátku spárovali nějaký specifický obraz skrze elektrošok s bolestí. Identifikace oblasti strachu je podstatně složitější a využívá skeny mozkové aktivity a algoritmů umělé inteligence, v součtu je však výsledek stejný – vědci jsou nyní s to poznat, když v hlavě se člověk bojí něčeho specifického. Během dalších dnů dobrovolníci dostali malé množství peněz jako odměnu vždy, když se jim podvědomě rozsvítil stejný mozkový vzorec – nemuseli nutně na strach myslet vědomě, vzpomínky však občas vybublaly na povrch bez přímé snahy. Dobrovolníkům bylo v souvislosti s odměnami jen řečeno, že finanční odměna souvisí s jejich mozkovou činností bez bližších detailů. Cílem přitom bylo je skrze podvědomou stimulaci při příchodu negativních myšlenek "přeprogramovat" tak, aby si vzpomínku na strach nově asociovali s potěšením (ze zmíněných peněz), nikoliv s problémy. Právě podvědomé přeprogramování je pro celou metodu klíčové.

Když pak skrze ukázání původního obrázku znovu evokovali očekávání elektrošoku, mozek se naučil namísto strachu myslet na pozitivní finanční odměnu.

Funguje to?

Projevy strachu tak byly pryč, tělo nezačalo generovat projevy fobie, jako vyšší srdeční tep nebo pocení. To, co terapii odlišuje od běžných sociologických experimentů, je právě metrika měření a sledování specifické mozkové aktivity a monitorování pacientů, potažmo jejich stimulace bez vědomého přemýšlení. Jde doslova o opak současných expozičních terapií bojujících s fobiemi, a díky široké aplikovatelnosti může být metoda využita i pro oběti posttraumatického stresu. Nynější metoda by teoreticky umožňovala zpřesnit a automatizovat celý proces pro budoucí pacienty, díky čemuž by terapie sahala dál než jen k pouhému sezení i psychologa.

Terapie se bude hodit, ironií moderního světa bez válek a hladomorů je totiž daleko fragmentovanější náhled na svět, přemíra informací, přemíra stresů – a to vzniku iracionální fobie, jež dovede tělo přesto vyděsit k smrti, jedině nahrává. Navíc v souvislosti s možností z Cambridge nelze nevzpomenout na jeden minulý výzkum podobného charakteru, jenž naznačuje, že selektivní úpravy našeho mozku skrývají obrovský potenciál.

Věčný svit neposkvrněné chuti na cigarety

Před Cambridge to naposledy připomenula studie sanfranciského výzkumného centra Ernest Gallo Clinic, jež podobným způsobem donutila zbavit myši závislosti na alkoholu. Oproti fobii, kde existuje spíše jenom jeden primární spouštěč (prvotní situace, pavouk apod.) si to vyžádalo daleko intenzivnější zásah.

Léčba myších alkoholiků

Vědci tehdy identifikovali části krysích mozků, které toužily po alkoholu. Krysáci sami měli po několik týdnů předtím na výběr, jestli se napijí raději alkoholu či vody – zvolili přitom obvykle raději první možnost a stali se na látce závislí. Stačil pouhý pach alkoholu a rozsvítila se jejich mozková centra toužící po jeho novém přísunu – u lidí by podobně mohla fungovat vzpomínka na návštěvu baru. Když však vědci do těl krys injektovali látku rapamycin, dovedli lékem vypnout specifickou reakci na čerstvou vzpomínku. Doslova dovedli vystavit mozek touze, a tuto danou tuhou lékem následně vypnout. Dalších 14 dnů bylo pijanství testovacích subjektů výrazně potlačeno – metoda by tak byla jakousi podporou protialkoholické terapie.

Jak vypnout strach

Možnost vypnout či přeprogramovat strach, fobie, závislost na kouření i alkoholu zní lákavě a mohla by zachránit miliony životů. Tzv. "desire modifications" čili úpravy lidských návyků přesto zůstávají stále neprozkoumaným odvětvím neurovědy. Není obtížné pochopit, proč tomu tak je. Vedle vysoce experimentální povahy výzkumu a neurovědy jako takové se podobné pokusy jenom velmi obtížně dostávají před hranu etických komisí. Jedna věc je pozměnit vzpomínky krysy, a zcela jiná věc je riskovat zdraví člověka. Mentální nemoci a návyky mají navíc stále pověst méně závažného onemocnění, pacienti, kteří jsou ochotni riskovat za uzdravení vše, se proto hledají o to hůře.

Výzkumů modifikace mozku je zatím stále pomálu, a to naznačuje, že od eliminace návyků jsme vzdálení zřejmě deset, možná dvacet let. Testování eliminace fobií by ovšem mohla přijít dříve, metoda z Cambridge je totiž neinvazivní a objede se bez přímých zásahů do mozku. Přesto jí stojí v cestě dostatek dat. "Abychom metodu aplikovali na pacientech, musíme vytvořit knihovnu kódů nejhrůznějších věcí, z nichž mají lidé patologické obavy," řekl novinářům vedoucí výzkumu Ben Seymour. Teprve poté bude možné pokus překovat v léčbu.

Text: Ladislav Loukota