Blackout je pro Česko zcela reálná hrozba, varuje expert. Co by nastalo?
Je hrozba blackoutu jen černá můra pesimistů, nebo fakt, kterým se seriózně zabývají i optimisté? Jak je na něj Čeká republika připravená?
Martina Kociánová si do pořadu Kupředu do minulosti pozvala Václava Bartušku, publicistu, diplomata a zvláštního velvyslanec České republiky pro otázky energetické bezpečnosti.
Martina: Pane velvyslanče, to, že se velkého blackoutu dočkáme a že to nebude trvat moc dlouho, berou mnozí odborníci jako fakt, jako nezpochybnitelnou realitu. Jak to vnímáte vy?
Václav Bartuška: Nebyl bych tak katastrofický. Myslím si, že hrozba výpadku elektřiny, možná i velkého kontinentálního, nepochybně existuje. Evropa sice zažila v posledních 15 letech dva velké výpadky proudu, ale ukazuje se, že energetický systém jak u nás, tak v Evropě, je robustní a zatím se ta kombinace vnějších a vnitřních faktorů neprojevila tak silně, že by nějaký blackout nastal. Zatím se ty temné předpovědi, nenaplnily.
Martina: Připomeňte, které dva výpadky to byly.
Václav Bartuška: Byly to na pohled velmi směšné příběhy. Ten první byl, když na švýcarském území v zimě mráz shodil větev na linku vysokého napětí a vzápětí se velká část jižní a střední Evropy propadla do tmy.
Martina: Na jak dlouho?
Václav Bartuška: Většinou na několik hodin, v některých oblastech to bylo půl dne. Druhý případ byl poměrně výraznější, když na řece Emži projížděla výletní loď, tak museli rozpojit linku vysokého napětí, která přecházela řeku. Špatná komunikace způsobila to, že během 15 vteřin popadaly energetické sítě od Pobaltí až po Španělsko a zhruba 250 milionů lidí si vyzkoušelo tmu. Tam ten výpadek trval v některých místech o něco déle.
Martina: A co blackout ve Slovinsku před dvěma lety? Asi 200 tisíc lidí tam bylo několik měsíců bez dodávek elektrické energie.
Václav Bartuška: Tak těch lokálních výpadků najdete samozřejmě mnohem víc. U nás to bylo třeba po větrné bouři Kyrill. A podobně to bylo v jiných částech Evropy. Lokální výpadky proudu, kdy se poškodí třeba jediná linka napětí, samozřejmě nastávají častěji.
Martina: Vy jste tady u nás před dvěma lety mluvil o tom, že energetické bezpečnosti není ve společnosti přisuzována taková důležitost a že se obáváte, že jediné, co nás k té pozornosti přivede, budou tři dny bez elektrické energie. Změnilo se něco?
Václav Bartuška: Já myslím, že ne, protože nás vždycky poučí teprve špatná zkušenost. O povodních jsme začali opravdu vážně přemýšlet až po velké vodě na Moravě v roce 1997, a v Čechách v roce 2002. Podobný je případ blackoutu.
Myslím, že tématem to bude teprve ve chvíli, kdy se to opravdu stane na velké části území. Do té chvíle to bude spíše odborná debata lidí, které to zajímá, ale těch lidí je dneska už víc, než třeba před dvěma lety.
Martina: Dva kraje nechaly vytvořit studii, jak by vypadaly jejich oblasti po pěti dnech bez energie a nakonec ani nezveřejnily výsledky, protože ty důsledky byly poměrně fatální. Myslíte si, že je situace natolik neřešitelná, že je to vlastně lepší nezveřejnit, vrazit hlavu do písku, a když už nemůžeme nic dělat, tak aspoň nestresovat obyvatele?
Václav Bartuška: Myslím si, že je vždycky lepší mít pozitivní řešení. Říct, co se dá reálně udělat.
Audity nemocnic nebo jiných míst, která elektřinu potřebují, mi přijdou podstatnější, než velké audity krajů nebo celé země. Lidem bych spíš říkal, co můžou reálně udělat pro svoje bezpečí, pro bezpečí svých blízkých.
Martina: Vy jste říkal, že nemáme plán B.
Václav Bartuška: Základní komodity, jako je elektřina nebo voda, neumíme nahradit. Neumíme vymyslet lidský život bez vody a naší civilizaci bez elektřiny.
Všechny naše záložní, obranné systémy spočívají v tom, co nejrychleji najít nový zdroj elektřiny a co nejrychleji nahradit chybějící zdroj vody nějakým jiným. Tam žádný plán B opravdu není.
Martina: Co by tedy měl být ten plán B?
Václav Bartuška: Můžeme najít záložní zdroje, můžeme přemýšlet o tom, kolik reálně opravdu potřebujeme k tomu, abychom přežili, a kolik je luxus. Ale nahradit kompletně elektřinu zatím neumíme.
Martina: A myslíte si, že skromnost je do budoucna jediné řešení?
Václav Bartuška: Myslím si, že budeme schopni naše rozmazlené potřeby dále uspokojovat, pokud budeme schopní a ochotní za to platit.
Čím vším platíme za zatím neomezený tok elektřiny? Jak dlouho by vydrželo Česko jako energetický ostrov? Proč už Rusko nevyhrožuje uzavřením kohoutů s ropou a plynem? Proč přestal fungovat faktor strachu, který byl až 50 % ceny ropy? Která země nejvíce ovlivňuje cenu ropy a proč cenu drží už skoro dva roky tak nízko? Přečtete si celý rozhovor