Tohle není apríl: Nejpodivnější skutečné zprávy ze světa přírody a vědy. Kterým byste nikdy neuvěřili?

Živočichové i rostliny často předvádějí zdánlivě neuvěřitelné schopnosti nebo vlastnosti, které ale mají vždy svůj význam. O mnoha vědeckých výzkumech organizovaných lidmi už se to s takovou jistotou říct nedá. Pojďme se na chvíli ponořit do světa bizarních jevů, teorií i zvířat.

Housenka zkřížená s humrem

Tohle růžové stvoření vypadá jako chlupatá housenka zkřížená s humrem. Pláštník malý (Chlamyphorus truncatus) je nejmenší druh pásovce a s délkou asi 13 cm se vám vejde tak akorát do dlaně. Žije na písečných pláních a v suchých křovinatých oblastech Jižní Ameriky a díky své schopnosti rychle se pohybovat v písku je známý také jako písečný plavec. Jedinečné růžové zbarvení zapříčiňuje krev, která se do jejich krunýře vlévá kvůli termoregulaci a pomáhá pláštníkům v horkém a suchém podnebí udržovat stálou vnitřní teplotu. Bohužel je nelze chovat jako domácí mazlíčky, vlivem stresu totiž rychle umírají.

Povolání snů: obstarávač hadího jedu

Mezi nejbizarnější odborné profese určitě patří specializovaný obor související s prudce jedovatými hady. Když vás takový had uštkne, pomůže vám hadí sérum získané z hadího jedu. Získat ho přímo od hada může specializovaný zoolog, nejlépe herpetolog, který to nejen umí s hady, ale dokáže dál s hadím jedem pracovat. Jed se totiž používá i v lékařském výzkumu a může pomoci při léčbě mrtvice, infarktu a mozkových poruch. V případě přípravy hadího protijedu jde v našich podmínkách o nedoceněné povolání, náš jediný jedovatý had zmije obecná (Vipera berus) totiž svým jedem šetří a podle Prague Medical Record tak dojde v průměru ke 13 uštknutím ročně.

Rostlina, která pojídá obojživelníky

Masožravá špirlice nachová (Sarracenia purpurea) chytá neopatrný hmyz do svých listů ve tvaru džbánu. V roce 2019 ale vědci s překvapením zjistili, že špirlice pojídají i mloky. Tým výzkumníků odebral vzorky několika stovek rostlin v Ontariu a zjistil, že asi 20 % z nich obsahovalo alespoň jednoho mladého mloka, přičemž mnohé rostliny zachytily i několik obojživelníků najednou. Mloci se utopili, vyhladověli nebo se uvařili v kyselé tekutině a po smrti se asi 10 dnů rozkládali. Odhaduje se, že dravé rostliny mohou každoročně pozřít až 5 % populace mladých mloků. Špirlice nachová se přirozeně vyskytuje v Severní Americe, v roce 2011 se ale objevila i ve Ždárských vrších, kam ji nejspíš vysadil nějaký vtipálek.

Skrillex proti komárům

Podle jedné vědecké studie komáří samičky po desetiminutovém poslechu písně Scary Monsters and Nice Sprites od amerického producenta elektronické hudby, který si říká Skrillex, sají méně krve a hůře se páří – alespoň ve srovnání s komáry ponechanými v tichu. Proč ale tým vědců zabývajících se výzkumem hmyzu vůbec vystavil komáry produkci DJ Skrillex? Nejspíš je zajímalo, jestli by se hlasitá hudba dala použít k ovlivnění chování komárů jako ekologicky šetrná alternativa k insekticidům. Tým vyšel z předpokladu, že by hudba mohla komáry rozptýlit a zabránit jim, aby se zaměřili na blízký zdroj potravy a potenciální partnery. V případě Skrillexe se to dokonale potvrdilo.

Zlato rostoucí na stromech

Austrálie je, zdá se, zemí neomezených možností – drahý kov tu totiž doslova roste na eukalyptových stromech. Jde sice jen o mikroskopické částečky, i to má ale dalekosáhlé důsledky. Eukalyptus nebo také blahovičník má totiž mnoho zajímavých vlastností. Jeho kořeny například kvůli vodě sahají až do hloubky 40 metrů  a právě takhle hluboko bývá k nalezení i zlato. Jeho titěrné částečky pak spolu s jinými minerály putují výživovým systémem stromu a končí v listech, větvích i kůře. Těžba zlata z listů by se ale nevyplatila – vědci spočítali, že by bylo potřeba 500 stromů rostoucích nad zlatým nalezištěm, aby z nich bylo dost cenného kovu na jeden prstýnek. Vyšší obsah zlata ale může upozornit na ložisko pod povrchem – v roce 2019 tak hledači zlata pod jedním „zlatým“ eukalyptem narazili v hloubce 44 metrů na šestimetrovou zlatou žílu.

Záhada ořechové směsi

Vědci konečně našli odpověď na jednu z nejpalčivějších otázek lidstva: Proč velké para ořechy ve směsi ořechů pokaždé stoupají nahoru? Ořechová záhada byla vyřešena tak, že se směs arašídů a para ořechů protřepala (přičemž para ořechy byly umístěny na dně) a poté se vždy provedl 3D rentgenový snímek sáčku. Ukázalo se, že postupné protřepávání nakonec natočilo větší ořechy vertikálně, načež je každé další protřepání vytlačilo nahoru. Vědci se domnívají, že jejich výzkum by mohl pomoci inženýrům navrhnout lepší způsoby, jak zabránit segregaci velikostí i v jiných směsích, což by kromě pytlíků s ořechy mohlo pomoci v lékařství nebo stavebnictví.

ZDROJ: Live Science, Science Focus