Nestvůra z jezera Loch Ness je mrtvá, tvrdí kryptozoologové

Znalci lochnesské nestvůry mají problém: už rok nikdo nespatřil nejslavnějšího obyvatele Skotska.

Jeden z nejznámějších expertů na lochnesku je Gary Campbell – rodák od jezera, jenž zasvětil pátrání po nestvůře prakticky celý život. I on přiznává, že s příšerou může být ámen. Poslední pozorování je totiž staré 18 měsíců…

Pozorování začalo ubývat po roce 2000, přičemž by se dal očekávat přesný opak. Prakticky každý má dnes mobilní telefon s kamerou, takže počet důkazů by měl růst – ale opak je pravdou. I poslední tři záběry nestvůry představují problém: všechny se dají vysvětlit racionálním způsobem: na jednom je vlna, na druhém kachna, na třetím pak vůbec není jezero Loch Ness.

Kryptozoologové (neboli experti na záhadná zvířata) mají samozřejmě vysvětlení. Ani neuvažují o tom, že by třeba lochnesska ani nikdy neexistovala, ale vymysleli něco mnohem rafinovanějšího: lochnesská příšera určitě žila, ale už zemřela.

Seznam lochnessek

Campbell zaznamenal 1036 pozorování příšery z jezera Loch Ness, první ze středověku, nejnovější z roku 2012. Kryptozoologové jsou ze zmizení Nessie nešťastní: roku 2012 se jim totiž podařilo, aby sázkové kanceláře zlepšily kurz na existenci na tohoto tvora z 1:500 na 1:250 – a to už je pro milovníky spikleneckých teorií prakticky jistota.

Především to ale pro obyvatele okolí jezera znamená velký průšvih: příšera se stala největším turistickým lákadlem v okolí – a to přesto, že jezero je tak nádherné, že si zaslouží návštěvu i bez nestvůry. Ale právě tajemný tvor láká turistů nejvíc; vloni se jezero stalo vítězem ankety o to nejzáhadnější místo planety – předběhlo tak poprvé v dějinách Himálaj s Yettim. Když lochnesska zmizí, přijdou místní o peníze: a tak je lepší, aby se i nepozorování stalo záhadou…

Skeptici a realisté to vidí obráceně: Podle nich je logické, že k vymizení lochnessky vedla právě moderní technologie. Právě proto, jak snadné je dnes získat opravdový důkaz, žádný nemůže přijít. Kvalitní dalekohled nebo kameru či fotoaparát má dnes už kdokoliv; pokud by v jezeře opravdu nějaké velké zvíře žilo, jistě by se ho podařilo rychle vyfotografovat.

Dějiny lochnessky

Pověsti o životě Nessie a jiných vodních živočichů v tomto highlandském jezeře jsou známé již několik staletí. Vůbec nejstarší dochovaná zmínka pochází ze 6. století z díla o sv. Kolumbovi. Ten měl v roce 565 zachránit jednoho z Piktů, který byl napaden příšerou – a to kdesi u řeky Ness, tedy nikoli u jezera.

Velkou vlnu zájmu o Lochnessku rozpoutal v roce 1871 článek D. Mackenzieho a od 80. let 19. století po 30. léta 20. století byly hlášeny stovky pozorování jezerního živočicha. Patrně nejtěsnější kontakt s živočichem byl ohlášen v roce 1933, když manželé projíždějící autem po pobřeží jezera museli zastavit, protože přes cestu se plazilo tmavé, tlusté tělo a nakonec zmizelo ve vodě. I v dalších letech 20. století byla Lochnesska několikrát nafilmována a fotografována, ale žádný získaný dokument není natolik přesvědčivý, aby ho bylo možno uznat za bezesporný důkaz existence živočicha.

Od 60. let 20. století byla podniknuta řada pokusů o zachycení stopy živočicha různými fyzikálními přístroji. Pomocí sonaru bylo důkladně prohledáváno celé pobřeží jezerního dna. Na břehy jezera byly umístěny filmové kamery s nočním viděním, které byly automaticky spouštěny pohybem v zorném poli objektivu. Japonská expedice prohledávala vody jezera za pomoci miniponorky. Patrně největší akcí byl prakticky dvouletý monitoring jezera týmem televize BBC, pořádaný v letech 2002–3. Žádný z těchto přístrojů však nepřinesl jasný důkaz existence Lochnessky.