Tajemství Vitruviánského muže od da Vinciho odhaleno. Po víc než 500 letech ho rozlouskl zubař

Leonardo da Vinci se inspiroval texty římského architekta Vitruvia, který tvrdil, že lidské tělo lze vepsat do kruhu i do čtverce s tím, že pupík bude tvořit jejich střed. Vitruvius ale neuváděl přesné proporce, takže už tady začalo předlouhé bádání a snaha přijít na to, jak to architekt myslel a jak to následně da Vinci promítl do svého díla, aby celek fungoval nejen esteticky, ale právě i geometricky.

Historie

Nejšílenější vynálezy Leonarda da Vinciho: Lidi chtěl semlít obří sekačkou

Zubař odhaluje záhadu

Jedním z hlavních, leč patrně mylných vodítek, byl tzv. zlatý řez. Tedy poměr o hodnotě 1,618 ku jedné, který je pokládán za ideální proporci mezi různými délkami. Jenže pokusy rekonstruovat Vitruviánského muže pomocí tohoto poměru selhávaly. Vznikaly totiž odchylky, které se dílu Leonarda da Vinciho nepodobají, a právě v tuto chvíli nastupuje na scénu irský zubař Rory Mac Sweeney, který zřejmě přišel záhadě na kloub.

Ve své práci zveřejněné v Journal of Mathematics and the Arts popisuje, že si v nenápadném zápisu da Vinciho zrcadlovým rukopisem přímo vedle kresby všiml něčeho, co může být ve finále návodem, jak zasazení lidského těla do kruhu i čtverce dosáhnout. Da Vinci uvádí, že pokud člověk roztáhne nohy tak, že se mu hlava sníží o jednu čtrnáctinu výšky celého těla a zvedne ruce tak, aby natažené prsty dosáhly na úroveň temene, pupík se stane středem kruhu, který lze kolem těla opsat. Prostor mezi nohama pak vytvoří rovnostranný trojúhelník, a to je vodítko, kterého se Rory Mac Sweeney chytil.

Příroda

Záhada medvědice, která přišla o srst, byla vyřešena až po 10 letech. Plyne z ní důležité ponaučení

Poměry sedí

Coby zubař je totiž obeznámen s tím, co už v roce 1864 popsal jiný zubař William Bonwill a co se týká optimální funkce spodní čelisti člověka. Dosáhnout ji lze v momentě, kdy oba čelistní klouby a střed dolních zubů vytvoří rovnostranný trojúhelník, což později vešlo ve známost jako Bonwillova trojúhelníková konstrukce. Používá se v ortodoncii dodnes, tedy v oblasti navrhování zubních náhrad či rovnátek. Co je ovšem nejdůležitější, když by pomyslnou lebku opsala kružnice se středem v oblasti čela a z popsaného trojúhelníku by se vytvořil čtyřstěn s rovnostrannou základnou, jeden z vrcholů by dosáhl právě středu kružnice. Poměr velikostí by pak činil 1,63, tedy téměř identický poměr mezi čtvercem a kruhem na malbě Leonarda da Vinciho.

Čtěte také: Da Vinciho obraz ukrýval tajemství 500 let. Podívejte se, co našly moderní technologie

Samozřejmě ale neexistuje způsob, jak s jistotou potvrdit, co slavný malíř skutečně zamýšlel. Zvlášť pokud bychom už nenašli žádný další zapomenutý zápis. Hypotéza irského zubaře ale má určitou logiku, zvlášť když byl da Vinci celoživotně fascinován lidským tělem a proporce nepochybně dobře znal. Je to minimálně důkaz, že Leonardo da Vinci chápal, jak se matematické konstrukce promítají do biologické formy a možná všemu rozuměl víc, než jsme si dosud mysleli.

Zdroj: Journal of Mathematics and the Arts, Independent

Video, které jste mohli minout: Kde se potopila Atlantida? Podivuhodné malby prý ukrývají zásadní stopu