Potopu světa zosnovali mimozemšťané. Konspirátor Däniken má jasno, realita však byla úplně jiná

Schéma příběhu o mokrém armageddonu se opakuje v pozoruhodných detailech. Bohové se usnesou, že lidstvo se vyvíjí špatným směrem. Vyberou však jednoho člověka a jeho rodinu, jež podle nich stojí za záchranu, a pověří ho stavbou masivního plavidla, které pojme pozemskou zvěř. V plavidle všichni společně počkají, až voda opadne, a následně zahájí věk lidí od začátku.

Čtěte také: Bůh války je konečně zpět. V CNN Prima Gaming zhodnotíme nejočekávanější hru letošního roku

Záplava podobných mýtů

Mýtus o potopě se objevuje ve starověkém Řecku, kdy Zeus zatopí svět, aby omyl tvář Země od zkaženého lidstva. Prométheus se však rozhodne zachránit svého syna Deukaliona a jeho ženu Pyrrhu, jež pověří stavbou plavidla a záchranou zvěře. Indické texty hovoří o Manuovi. Ten chytil rybu, která ho začala prosit o život. Manu jí vyhověl a hodil do moře, místo tří přání ale dostal dobrou radu – zbudovat loď a vzít na ni páry ode všech živých tvorů a semena všech rostlin, neboť se na svět chystá potopa.

Zřejmě nejstarší příběh o potopě světa přinesl Epos o Gilgamešovi, v němž se objevuje hrdina Utanapištim. Ten je před potopou varován sumerským bohem jménem Ea a instruován ke stavbě plavidla, jež pojme jeho rodinu a „sémě všeho živého.“ Šestá až devátá kapitola biblické knihy Genesis líčí notoricky známý příběh Noema, jenž se pasáži z Eposu o Gilgamešovi pozoruhodně podobá. Bible ostatně pravděpodobně vděčí o tisíc let staršímu Eposu o Gilgamešovi za mnohem více, než jen za potopu.

„Faktem je, že příběhy o velké potopě najdeme ve všech zemích po celém světě. Platón hovořil o Atlantidě, o celé civilizaci, kterou zničily povodně. V Bibli, v Turecku, v Egyptě a mezi americkými domorodci jsou příběhy o povodni, která postihla celou planetu,“ vystihuje záplavu podobných mýtů spisovatel William Birnes v pořadu Vetřelci dávnověku na Prima ZOOM. Slavný spisovatel a ufolog Erich von Däniken k této podobnosti nabízí vysvětlení, které si nezadá s fantastikou. „Ve všech mýtech sestupují bohové a vysvětlují jim (hrdinům mýtů), že ta potopa je zničí. Způsobili ji sami bohové. Potopu světa zosnovali mimozemšťané,“ domnívá se Erich von Däniken.

Mohlo by vás zajímat: 7 seriálů pro fanoušky Hvězdné brány: Tyhle výborné sci-fi si nenechte ujít!

Vysvětlení není složité

Znamená to tedy, že potopa světa skutečně nastala a opravdu se jí vyhnula jediná lidská rodina, vedená vyšší entitou? Vysvětlení by ale nakonec mohlo být mnohem méně senzační. Některé teorie přikládají hlavní mýtotvornou úlohu důsledkům doby ledové. Když začaly tát ledovce, voda z nich se vlila do Černého moře a jeho hladina stoupla. Stalo se z něj sladkovodní jezero, do něhož se velkou silou tlačila voda. Zároveň těžké ledovce vytvořily v Zemi sníženinu, důsledkem čehož zároveň proudila voda z ledovců do Severního moře. Černé moře začalo vysychat, hladina světového oceánu ale stoupla natolik, že mořská voda začala zaplavovat mělké údolí v místě dnešního Bosporu. Tok se postupně zvětšoval a za pár dní strhával břehy, nakonec dosáhl síly, která dvěstěkrát překonávala Niagarské vodopády, hladina přitom měla stoupat rychlostí 15 cm za den a potopa trvala několik měsíců.

Tamní obyvatelé následně prchli do bezpečnějších oblastí Evropy a Asie a ústně předávali zkazky o katastrofě. Příběh o ničivých záplavách na území Evropy a Asie, z něhož se ústním předáváním mezitím stal příběh o potopě celého světa, pak autor Eposu o Gilgamešovi použil jako dějový motiv pro vyprávění příběhu o hledání nesmrtelnosti. Příběh hrdinného uruckého krále Gilgameše byl kulturně velmi inspirativní, dějové motivy i charakteristika hrdiny se staly vzorem například pro Homérova Odyssea či příběhy o Héraklovi, a dalo by se říci, že zde obecně pramení poetika mnoha hrdinských mýtů. Za tohoto předpokladu pak není těžké si představit, že příběh Utanapištima se stal inspirací pro autory jiných kultur.

Zdroje: Vesmír.cz/Česká literatura