6. června 2023 11:32

Křišťálové lebky nemají s Mayi a mimozemšťany nic společného. Vědci odhalili jejich mladost

Vetřelci dávnověku S13 (10) - Křišťálová lebka

Mezi oblíbené artefakty, jimž různí záhadologové přisuzovali fantastické vlastnosti i původ, patří sada takzvaných křišťálových lebek. První z nich podle svých slov nalezl dobrodruh F. A. Mitchell-Hedges v mayském městě v Belize. Lebku podle jeho výzkumu používali Mayové při obětních rituálech.

Lebku po jeho smrti zdědila Hedgesova dcera, která následně prohlašovala, že lebka má magické vlastnosti, například dlouhověkost. Jejím slovům o kouzlem prodlužovaném životě ale nikdo příliš nevěřil a Hedgesova dcera zemřela nevyslyšena ve věku 100 let. Lebku následně získal do vlastnictví její manžel. Není ale všem lebkám konec.

K čertu s výzkumníky

Křišťálových lebek se našlo více (celkem jich existuje dvanáct), většinou ve vlastnictví různých sběratelů. Nejpodivnější z nich je přitom protáhlá, jako by ani nepatřila ničemu z tohoto světa. Protože vlastníci – Hedgese a jeho rodinu nevyjímaje – zřídkakdy připouštějí vědecké instituce k pořádnému výzkumu, zdánlivě tyto teorie nedají nijak vyvrátit.

Za dobu jejich existence nashromáždili příznivci konspiračních teorií slušnou řádku hypotéz, osvětlujících jejich původ a vlastnosti, jak můžete vidět v pořadu Vetřelci dávnověku na Prima Zoom. Údajně je Mayové zdědili po obyvatelích Atlantidy, podle jiných hypotéz patří mimozemským civilizacím. Podle jiné teorie měly lebky zabránit konci světa, pokud by se seřadily do určitého geometrického tvaru. Mohlo by se dokonce zdát, že něco takového zřejmě někdo dokázal, protože svět očividně neskončil. I když je ale většina lebek k výzkumu nepřístupná, měli vědci dostatek podkladů pro potvrzení, že tajemné křišťálové lebky zase tak moc fantaskní původ nemají.

Lebky jsou mladší, než se zdálo

Prvním náznakem, že křišťálové lebky příliš nesouvisejí s mayskou kulturou, je fakt, že nemají žádné vyobrazení na malbách indiánských kultur. Další vodítko poskytl sám Hedges, jenž několik málo výzkumů povolil, když lebku v roce 1970 propůjčil společnosti Hewlett-Packard. Výzkumníci tehdy zjistili, že na dolní čelisti lebky jsou stopy mechanického zásahu, navíc odhalili, že byla vyrobena z autentického a starého křemene amerického původu. Další výzkumy už Hedges nepovolil, ke cti mu ale nesloužilo zjištění, že lebku ve skutečnosti neobjevil, ale koupil skrze prostředníka od pašeráků. Hedgesova lebka ale nebyla jediná, která vědcům umožnila jistý průlom.

Čtěte také: Parádní návrat Indiana Jonese? První recenze pátého dílu nadšením moc nehýří

Tři z lebek se nacházejí ve vlastnictví seriózních institucí. Jednu má v držení Britské muzeum, druhou disponuje Musée du Quai Branly v Paříži a třetí se nachází ve Smithsonian Museum of Natural History ve Washingtonu. Všechny tři instituce zkoumaly lebky nezávisle na sobě, načež se všechny shodly, že lebky rozhodně nepocházejí z období Mayů. Pařížská lebka má v sobě stopy vody z doby kolem roku 1800. Britská a americká lebka podle všeho vznikly pomocí rotačních technik, které byly známy z konce 19. století. Stopy dvou lebek byly nakonec vysledovány do německého města Idar-Oberstein, kde je zřejmě vyrobila firma specializující se na výrobu předmětů z brazilského křemene. Křišťálové lebky se mezi tím staly oblíbeným mystickým symbolem v popkultuře, a tak si uchovávají určitou mystickou auru alespoň v seriálech, videohrách a filmech.

Zdroj: Discover / National Geographic

Filip Šula

Redaktor FTV Prima, Prima ZOOM

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom