Před 233 lety začala pádem Bastily Velká francouzská revoluce

Pevnost Bastila

Nejproslavenější vězení monarchistické Francie, Bastila, byla v myslích Francouzů vnímána jako symbol „útlaku“. Bastilu, (což v českém překladu znamená hrad či pevnost) postavili v letech 1370 - 1383 na obranu proti Angličanům ve stoleté válce. Její následné využití jako věznice bylo logické – tlusté zdi, špatná možnost útěku, snadná „kontrolovatelnost"... Ze stejných důvodů sloužila i jako prachárna. Zároveň se s ní počítalo i jako s obranným bodem proti revoltujícím Francouzům, což její neoblíbenost u poddaných jenom podpořilo. Ironií osudu se stalo, že se prvním vězněm, který ochutnal pohodlí zdejších cel, stal dozorce nad její stavbou Hugues Aubriot.

V předvečer revoluce

Dne 11. července odvolal francouzský král Ludvík XVI. oblíbeného ministra financí Jacquese Neckera a mimo to povolal do Versailles vojenské oddíly, které představovaly ohrožení ustanoveného Národního shromáždění. Pařížané sice vytvořili milice o počtu asi 48 000 mužů, nicméně zoufale se jim nedostávalo zbraní, jimiž by se mohli bránit proti královským plukům. Jakmile vládce postaví proti lidu vojsko, je jasné, že je situace napjatá k prasknutí a stačí malý incident, jenž přetrhne jemné předivo napjatých vztahů. Městem navíc procházeli agitátoři a podněcovali ke vzpouře. V naivní představě, že když se vypálí celnice v okolí Paříže, bude zboží osvobozené od spotřební daně levnější, bylo vydrancováno 40 z 50 celnic. Tato úvaha se nezakládala na žádných reálných faktech, spíše šlo o zoufalý akt a zároveň pokus o získání zbraní. Část povstalců se totiž domnívala, že právě tady jsou ukryty. Zbraně a obilí stály i za vyrabováním kláštera Saint-Lazare.

Jenom 7 vězňů

V kalendáři bylo úterý 14. července 1789 a v Bastile čekalo 7 vězňů na další z dlouhých, nudných dnů. Zvenčí se sice proslýchalo, že se „něco chystá“, nespokojenost se starým režimem totiž nabírala čím dál větších rozměrů. Zatímco francouzský venkov byl v poklidu, Paříží probublávala nenávist k monarchii živená hladem. Zatímco vesničané byli alespoň trochu schopni přežívat z vlastní úrody, občané měst s hrůzou sledovali zdražování základních potravin v čele s chlebem.

Kritická chvíle nastala ráno 14. července, kdy dav zaútočil na Invalidovnu s cílem získat zbraně. Byť byla Invalidovna chráněna kanóny, posádka odmítla střílet „do vlastních lidí“, Pařížanů, jako jsou oni sami. Zároveň udělal zásadní strategickou chybu Pierre-Victor de Besenval, který měl k dispozici rozsáhlé vojsko včetně pluků jezdectva a dělostřelectva. To mohlo být u Invalidovny během několika desítek minut. Jeho váhání dalo povstalcům čas k tomu, aby vyrabovali Invalidovnu a získali asi 30 000 až 40 000 mušket (údaje o přesném počtu zbraní se liší), 20 kanónů a jeden minomet.

Co jim chybělo, byl střelný prach, takže podpořeni úspěchem vyrazili k Bastile, která kromě vězení sloužila i jako prachárna, nebo moderněji řečeno, muniční sklad. Vidina 13,5 tuny střelného prachu bylo něco, co stálo za útok. Fakt, že v nenáviděném vězení bylo pouhopouhých 7 vězňů a ani jeden z nich nebyl „politický“, byl v danou chvíli na okraji zájmu, byť se ozývaly výkřiky o jejich osvobození. Osádka obránců Bastily nebyla nijak početná, šlo o 82 válečných invalidů a 32 členů švýcarské gardy, kteří se vzdali poté, co začala pevnost odstřelovat děla ukořistěná v Invalidovně.

Důsledky pádu Bastily jsou dnes všeobecně známé. Je brán jako počátek Velké francouzské revoluce, jež změnila monarchii na republiku a nastalo období tzv. Jakobínského teroru. Část zastánců revoluce nakonec „z rozhodnutí lidu“ skončila pod gilotinou.

Pokud by v 18. století byli developeři v dnešním slova smyslu, zboření Bastily by jim bezesporu udělalo radost, neboť se uvolnil velmi zajímavý pozemek. Bohužel na něj ale nebyly postaveny ani lukrativní byty, ani kancelářské centrum či tržiště coby ekvivalent dnešního supermarketu, nýbrž náměstí, které svým jménem Place de la Bastille připomíná tehdejší pevnost. Francie má navíc den pádu Bastily v kalendáři vyznačený jako státní svátek.